Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nyní ti povím o dokonalých, o jejichž dokonalost pečuji, aby si ji uchovali, zkouším ji a dávám jí nadále růst. Ať je totiž člověk v tomto životě sebedokonalejší, stále může růst k větší dokonalosti. Proto kromě jiných používám ten způsob, o kterém mluvila Má Pravda: "Já jsem pravý kmen a můj Otec je vinař a vy jste ratolesti."1 Kdo spočívá v Něm, je pravá vinná réva, protože pochází ode Mne, od Otce, a nese ovoce, protože následuje Jeho Učení. A aby vaše ovoce bylo dokonalé, roubuji vás mnoha souženími, potupami, urážkami, výsměchem, hrubostmi a výčitkami; hladem a žízní, slovy i skutky, podle toho, co chce Má Dobrotivost každému z vás udělit, a tou měrou, kterou může ten který z vás unést. Utrpení je totiž znamením, které odhaluje dokonalou lásku duše i nedokonalost, pokud v sobě nějakou má.
Prostřednictvím urážek a námahy dopouštím, aby byla zkoušena trpělivost Mých služebníků a aby díky soucitu, který duše cítí k tomu, kdo ji urazil, v této duši narůstal oheň lásky; rmoutí se totiž víc proto, že jsem byl uražen Já, a pro újmu, kterou urážka způsobila, než pro urážku samotnou. Tak jednají ti, kdo se nacházejí ve stavu dokonalosti, aby v ní nadále rostli; proto dopouštím tyto i jiné věci. Ponechávám jim hlad po spáse duší, takže ve dne v noci tlučou na bránu Mého Milosrdenství, až zcela zapomenou na sebe, jak jsem ti vysvětloval ohledně stavu dokonalosti. A čím více zapomínají na sebe, tím více nacházejí Mne.
A kde Mě hledají? V Mé Pravdě, dokonalým následováním Jejího sladkého Učení. V této sladké a slavné knize četli, že Kristus běžel v bolestech a potupě ke stolu Nejsvětějšího Kříže, kde Svým utrpením přijal pokrm lidského rodu, neboť chtěl dokonale splnit poslušnost ke Mně a ukázat, jak miluje Moji čest a lidstvo. Tak Mi snášením utrpení ve Svém lidství ukázal, jak Mou čest miluje.
Říkám ti, že tyto milované děti, které dosáhly nejdokonalejšího stavu díky své vytrvalosti a bdění a dále pokornými a ustavičnými modlitbami, Mi ukazují, že Mě opravdu milují a že se dobře poučily následováním Svatého Učení Mé Pravdy ve své bolesti a námaze, kterou snášely z lásky k bližnímu, protože nenašly jiný prostředek, jímž by Mi projevily svou lásku, než právě lásku k bližnímu. A každý jiný možný prostředek, jímž by Mi chtěly projevit lásku, by pokaždé stál na tomto prostředku, který je první, tedy na lásce k tvorům obdařeným rozumem: jak jsem ti již říkal, každé dobro a každý dobrý skutek je vykonán prostřednictvím bližního.2 Žádné dobro totiž nelze vykonat jinak než v lásce ke Mně a v lásce k bližnímu; pokud v ní vykonán není, nemůže být dobrem, i kdyby šlo o ctnostný čin. A totéž platí o zlu: každé zlo je vykonáno prostřednictvím nelásky. Vidíš tedy, že na prostředku, který jsem vám udělil, dokonalí zjevují svou dokonalost a upřímnou lásku, kterou ke Mně chovají, takže svým soužením vždy získávají spásu. Proto je tedy očišťuji, aby díky mnoha utrpením nesli lahodnější plody. Jejich trpělivost vydává silnou vůni stoupající až ke Mně.
Jak lahodné a sladké je toto ovoce a jaký užitek přináší duši, která nevinně trpí! Kdyby to mohla vidět, nebylo by jediné, která by po utrpení horlivě a radostně netoužila. Abych jim tento velký poklad mohl udělit, podrobuji je tíži mnohého namáhání, aby v nich nezrezivěla ctnost trpělivosti a nepotáhla se rzí netrpělivosti, která poškozuje duši, jen proto, že nebyla používána.
Abych jim zachoval ctnost pokory, uchyluji se někdy k takové prospěšné lsti a otupím jejich cit, takže jim připadá, že ve své vůli a citu nic necítí, nikoli jako mrtvé, ale jako kdyby spaly.
V dokonalé duši totiž cit může spát, ale neumírá, a kdyby jen trochu ochablo cvičení a oheň svaté touhy, rozhořel by se silněji než kdykoli předtím. Na to však ať se nikdo moc nespoléhá: sebedokonalejší člověk si totiž přede Mnou potřebuje zachovat posvátnou bázeň, neboť mnozí, hanebně upadli, protože se opovážlivě spoléhali; jinak by k jejich pádu nedošlo. Jejich cit tedy jako by spal: přestože trpí a snášejí těžká břemena, jako by je necítili. Pak se však objeví nějaká maličkost, která je bezvýznamná a které se sama duše posléze vysměje, nyní však duši tak rozjitří, že se tomu sama bude divit. To činí Má Prozřetelnost, aby duše rostla a sestupovala hlouběji do údolí pokory: tak se totiž bude posuzovat prozíravě a nebude si své poklesky odpouštět sama, nýbrž s nenávistí a výčitkou svůj cit potrestá, čímž ho uvrhne do ještě hlubšího spánku.
Někdy dopouštím, aby určitá věc sužovala Mé velké služebníky. Takovým byl milý apoštol Pavel, nádoba vyvolená; když v Mém nitru, v hloubi Věčného Otce, přijal Učení Mé Pravdy, ponechal jsem mu osten a pokušení těla.3
Copak jsem nemohl a nemohu učinit, aby je tyto věci netrápily? Samozřejmě že mohu. A proč tedy Má Prozřetelnost takové věci dělá? Aby duše získaly zásluhy, uchovaly si sebepoznání, z něhož pramení jejich pravá pokora, aby byly zbožné a nebyly tvrdé k bližnímu a měly soucit s jejich duchovní námahou. Protože když ji pociťují samy, mají větší soucit s tím, kdo je soužen vášní, než kdyby ji samy nezakusily. Tak Mí služebníci rostou do větší lásky, běží ke Mně pomazáni pokorou a spáleni v peci Mé Lásky. Těmito a nezměrným množstvím dalších prostředků dosahují dokonalého sjednocení se Mnou, jak jsem ti již říkal: takového sjednocení a tak hlubokého poznání Mé Dobrotivosti, že jejich duše okouší dobra nesmrtelných, třebaže dosud setrvává ve smrtelném těle, a přestože je uvězněna v těle, připadá jí, jako by z něj již byla vysvobozena. Protože Mě hodně poznali, hodně Mě milují. Kdo hodně miluje, hodně trpí: u koho naroste láska, u toho naroste i bolest.4
Jakými bolestmi a trápeními se souží? Ani urážkami jich samých, ani tělesným utrpením, ani obtěžováním zlým duchem, ani ničím jiným, co se může duši samé přihodit, neboť litují jen urážek namířených proti Mně. Vidí a vědí, jak velmi jsem hoden lásky a služby a jaká újma vzniká duším, když bloudí temnotami světa a setrvávají v takové slepotě. Díky tomu, jak se duše se Mnou spojila citem lásky, spatřila ve Mně a poznala, jak svého tvora miluji; protože nese Můj obraz a podobu, zamilovala se do jeho krásy z lásky ke Mně, takže jí působí nesnesitelnou bolest pohled na to, jak se tvor vzdaluje Mé Dobrotivosti. Tato bolest je tak velká, že ve srovnání s ní všechny ostatní blednou a téměř mizejí a dokonalá duše jim nepřikládá žádnou váhu, jako by nesužovaly ji samotnou.
Pečuji o ně. Čím? Tím, že se jim zjevuji, dávám jim s velkou hořkostí spatřit bezbožnost v nich samých, hanebnosti světa a zatracení duší obecně nebo zatracení nějaké určité duše, podle toho, co se líbí Mé Dobrotivosti, aby tak rostli v lásce a v utrpení. Aby je oheň touhy donutil pozvednout ke Mně hlas s pevnou nadějí a se světlem nejsvětější víry a požádat o Mou pomoc, abych se postaral o jejich četné potřeby. Tak prokazuji Svou božskou Prozřetelnost a pomáhám světu, k čemuž se nechám přimět bolestnými, sladkými a chvějícími se touhami Svých služebníků, a zároveň i jim samým, neboť je živím a dávám jim růst, aby dosáhli většího a dokonalejšího poznání Mne samotného a sjednocení se Mnou.
Z toho vidíš, že o tyto dokonalé pečuji v mnoha směrech a různými způsoby, neboť dokud jste naživu, stále můžete růst ve své dokonalosti a získávat si větší zásluhy. Očišťuji je od každé nezřízené duchovní a časné sebelásky, roubuji je mnoha trápeními, aby nesli hojnější a dokonalejší ovoce, jak je psáno. S velkou bolestí, kterou trpí, když vidí, že jsem urážen a že se duše zbavují milosti, v nich vyhasíná všechen cit pro menší bolesti, neboť každou námahu tohoto života považují za nicotnou. Proto nehledí na soužení, jak jsem ti řekl, ani na útěchu, neboť svou útěchu nehledají; a nemilují Mě prodejnou láskou pro své vlastní potěšení, ale hledají čest, slávu a chválu Mého Jména.
Tak vidíš, nejmilejší dcero, že Má Prozřetelnost pečuje o každého rozumného tvora a že ji užívám na mnoha nesčetných místech, obdivuhodným způsobem, který je neznámý lidem, setrvávajícím v temnotách, neboť temnota nedokáže obsáhnout světlo.
Znají je jenom ti, kdo přijímají světlo více či méně dokonale podle dokonalosti své lampy sebepoznání, díky němuž se duše s dokonalou nenávistí pozvedne z temnot.