Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Vysvětlil jsem ti a tys viděla - jen z malé části, menší než kapka v moři -, jak o Své tvory pečuji, obecně i v některých konkrétních případech. Mluvil jsem o svátosti, jak ji prozřetelně uděluji, takovým způsobem, aby rostl hlad duše, a jak působím ve vnitřním cítění duší a obdarovávám je milostí prostřednictvím Svého služebníka, jímž je Duch Svatý: bezbožníka, abych ho přivedl zpět do stavu milosti, nedokonalého, aby dosáhl dokonalosti, a dokonalého, aby jeho dokonalost vzrostla a prohloubila se - neboť všichni můžete růst -, aby se tak stali dobrými a dokonalými prostředníky mezi člověkem, který se proti Mně postavil, a Mnou. Jestli si dobře vzpomínáš, říkal jsem ti, že prostřednictvím Svých služebníků prokážu světu milosrdenství a jejich utrpením obnovím Svou Nevěstu.
Takoví lidé by se opravdu mohli nazývat druhým Kristem, Mým ukřižovaným Jednorozeným Synem, protože na sebe vzali Jeho úkol. Kristus přišel jako prostředník, aby ukončil válku, smířil člověka Me mnou a nastolil mezi námi mír tím, že mnoho trpěl, až k potupné smrti na kříži. Stejně se chovají tito lidé, když je postihuje soužení: a užívají modlitbu, slovo i dobrý a svatý život jako příklad, který předkládají ostatním. Svou trpělivostí dávají zazářit drahým kamenům ctností, protože snášejí cizí viny. To jsou háčky, na které loví duše. Vrhají sítě pravou, nikoli levou rukou, jak řekla Má Pravda Petrovi a ostatním apoštolům po Vzkříšení,1 neboť jim levá ruka sebelásky odumřela, zatímco jejich pravice žije ryzí a sladkou božskou láskou, s níž vrhají síť svaté touhy do Mne, Moře Pokoje. A když si spojíš obě příhody, tu před Vzkříšením i tu po Vzkříšení,2 uvidíš, že když budou síť vytahovat a svírat ji v sebepoznání, naloví tolik ryb, že budou muset zavolat na loď, která je doprovází, a žádat o pomoc při vytahování sítě, protože to sami nezvládnou. Při vytahování a při vrhání totiž potřebují doprovod pravé pokory, musí z lásky volat bližního a žádat ho, aby jim pomohl vytáhnout tyto ryby, jimiž jsou duše.
Sama víš, že to je pravda a Mí služebníci ti to dokazují: tíže duší, které ulovili do sítě svaté touhy, jim připadá tak veliká, že volají ostatní, a chtěli by, aby jim každý rozumný tvor pomohl tyto ryby vytáhnout. Uloví jich hojné množství, třebaže mnozí jim kvůli svým vinám ze sítě utečou. Síť touhy je všechny obsáhla, neboť duše hladovějící po Mé cti se nespokojí jen s částí, ale chce je zachránit všechny. Proto prosí dobré lidi, aby jí pomohli chytit je do sítě, aby tak byly zachovány a mohly růst k dokonalosti. A chtěli by, aby se nedokonalí stali dokonalými a zlí aby se mohli znovu těšit ze světla Svatého Křtu. Chtějí všechny, bez ohledu na jejich stav nebo postavení, protože je všechny vidí ve Mně, stvořené z Mé Dobrotivosti s tím velikým Ohněm Lásky a vykoupené Krví ukřižovaného Krista, Mého Jednorozeného Syna.
Do sítě svaté touhy tedy chytí všechny. Ale některé ryby z ní uprchnou, jak je psáno, a kvůli svým vinám se vzdálí milosti: to jsou ti, kdo nejsou věrní, a ostatní, kdo setrvávají ve smrtelném hříchu. Tím však uprchlík není vyňat z touhy oné duše, neboť ta se za něj ustavičně modlí: i kdyby se totiž duše ode Mne odloučila svými vinami a opustila lásku a důvěru i patřičnou úctu k Mým služebníkům, neoslabí a nemá to oslabit úsilí jejich lásky. Proto se říká, že tuto sladkou síť vrhají pravou rukou.
Nejmilejší dceruško, popřemýšlej nad činem slavného apoštola Petra, vylíčeným ve svatém Evangeliu, k němuž ho přiměla Má Pravda, když mu přikázala, aby hodil sítě do moře. Petr odpověděl, že pracoval celou noc, a nechytil ani rybičku, a dodal: "Ale na Tvůj příkaz a na Tvé slovo ji hodím", a když ji pak tahal ven, bylo v ní tolik ryb, že ji sám vytáhnout nemohl, a tak zavolal učedníky, aby mu přišli na pomoc. Tento obraz, odpovídající tomu, co se skutečně událo, ti znázorňuje Má slova a uvidíš, jak je výstižný právě pro tebe. Měla bys totiž vědět, že všechna tajemství a všechny způsoby Mé Pravdy, dokud byla na tomto světě, ať s učedníky či bez nich, znázorňovaly to, co se děje v duši Mých služebníků a všech lidí, abyste v nich měli pravidlo a učení pro každý případ, jestliže na něj budete hledět se světlem rozumu. Poslouží totiž každému, vzdělanému i nevzdělanému, průměrnému i výjimečně inteligentnímu, jen když o to bude mít zájem.
Řekl jsem ti, že Petr na příkaz Slova vrhl síť. Natolik byl poslušný a živou vírou věřil, že naloví ryby, a proto jich chytil tolik; ale ne v noci. A víš, jaký čas se míní časem noci? Je to temná noc smrtelného hříchu, v němž je duše zbavena světla milosti.
V této noci duše nic neuloví, protože její cit není vržen do živého, ale do mrtvého moře, v němž nalézá jen vinu, která je nebytím. Marně se namáhá a bez jakéhokoli zisku trpí nesnesitelnými bolestmi: stává se mučedníkem zlého ducha, nikoli Ukřižovaného Krista. Když se však rozední a duše opustí vinu a vrátí se do stavu milosti, v mysli jí znovu vyvstanou přikázání zákona, která jí kážou spustit tuto síť na příkaz Mého Slova a milovat Mě nade vše a bližního jako sebe samu. Tehdy poslušně, se světlem víry a s pevnou nadějí hodí síť do živé vody sladkého a láskyplného Slova a vydává se po Jeho stopách a po stopách učedníků. Jak je loví a koho volá, ti nebudu opakovat, protože jsem to již říkal.
To všechno jsem ti řekl proto, abys světlem intelektu poznala, s jak velkou prozřetelností Má Pravda vykonávala Své činy a služby, dokud přebývala mezi vámi, a abys poznala, co by měla dělat a co dělá duše, která se nachází v tomto nanejvýš dokonalém stavu. Uvědom si, že někdo to činí dokonaleji než jiný, podle toho, jak ochotně a s jak dokonalým světlem naslouchá tomuto Slovu, nakolik ztratil veškerou naději v sebe a je zcela usebrán ve Mně, svém Stvořiteli. Ten, kdo dodržuje přikázání a rady jak svými skutky, tak v duši, vrhá síť dokonalejším způsobem než ten, kdo dodržuje přikázání jen činy a rady jen v duši. Samozřejmě, že kdyby nedodržoval rady alespoň v duši, nedodržoval by ani přikázání svými činy, neboť spolu souvisejí, jak jsem ti na jiném místě vysvětloval podrobněji. A tak duše loví natolik úspěšně, nakolik dokonale vrhá síť. Dokonalí, o nichž jsem hovořil, však chytají velmi dokonale hojné množství ryb.
Jak bedlivě pečují o své nástroje, pod dohledem dobrého a sladkého strážce, svobodného úsudku, stojícího u brány vůle! Všemi smysly vydávají líbezný zvuk vycházející z nitra města duše, neboť jeho brány jsou uzavřené i otevřené zároveň. Vůle je uzavřena sebelásce, je však otevřena touze po Mé cti a lásce k ní a zalíbení v bližním. Intelekt je uzavřen světským rozkoším, marnostem a hanebnostem, které se podobají noci, neboť zatemňují intelekt, který do nich nezřízeně hledí; je však otevřen předmětu Mé Pravdy, na něhož zaměřuje své světlo. Paměť je uzavřena smyslné vzpomínce na svět a na sebe, je však otevřena přijímání a uchovávání vzpomínek na Má dobrodiní. Tehdy cit duše jásá a hraje na strunách vybraných a naladěných prozíravostí a světlem do jednoho akordu, totiž ke slávě a chvále Mého Jména.
S týmž zvukem jsou sladěny velké a malé struny smyslů a tělesných nástrojů. Stejně jako jsem ti říkal o bezbožných lidech, že každý jejich nástroj hraje ke smrti, protože přijímá své nepřátele, tak tyto nástroje hrají životem, neboť přijímají přátele, totiž krásné a skutečné ctnosti: je to symfonie dobrých a svatých skutků. Každý úd vykonává práci, která je mu určena, a činí tak dokonale podle svého určení: oko hledí, ucho naslouchá, čich čichá, chuť chutná, jazyk mluví, ruka se dotýká a jedná, nohy chodí. Všechny jsou naladěny na stejný tón - sloužit bližnímu ke chvále a slávě Mého Jména a sloužit duši dobrými, svatými a ctnostnými činy - a ve společném souladu všechny poslouchají duši. Tak jsou milé Mně, andělům a těm, kdo Mě v pravdě okoušejí, a ti je velmi radostně očekávají tam, kde jeden bude mít účast na dobru druhého; a jsou milé také světu. Ať totiž svět chce nebo nechce, bezbožníci se neobejdou bez poslechu tohoto líbezného zvuku. Dokonce se velmi často na tento háček chytají, a vzdalují se tak smrti a vcházejí do pravého života.
Všichni svati lovili duše na tyto varhany. První, kdo na ně zahrál melodii života, bylo Mé sladké a láskyplné Slovo, když na Sebe vzalo vaše lidství. A tímto lidstvím spojeným s Božstvím hrálo z Kříže nevýslovně krásnou melodii a chytilo dítě, lidský rod, a polapilo zlého ducha, jemuž odebralo vládu nad člověkem, který jím byl pro svou vinu tak dlouho ovládán.
Vy všichni se učíte hrát od tohoto Učitele. Stejně se od Něj učili apoštolově a rozsévali Jeho Slovo po celém světě; i mučedníci, vyznavači, učitelé Církve a panny, ti všichni lovili duše sladkým zvukem, který vydávali. Pomysli na slavnou pannu Voršilu, která na svůj nástroj hrála tak slavně, že jenom panen ulovila jedenáct tisíc a dvakrát tolik nebo ještě více jiných lidí. Totéž platí o všech ostatních, bez ohledu na způsob, kterým pracují. Co je příčinou? Moje Nekonečná Prozřetelnost, neboť tyto nástroje jsem jim udělil Já, obdařil jsem je životem a naučil je, jak na ně mají hrát. A to, co v tomto životě uděluji a dopouštím, slouží k zušlechťování těchto nástrojů, pokud to budou chtít uznat a nebudou se naopak chtít zbavit světla, v němž vidí, a nebudou je chtít nahradit mlhou sebelásky, svou rozkoší a vlastním názorem.