Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Dcero, rozevři své srdce dokořán a otevři zrak intelektu světlu víry, abys viděla, s jak velkou láskou a prozřetelností jsem stvořil člověka, aby se těšil Mému Nejvyššímu a Věčnému Dobru. Postaral jsem se o všechno, jak jsem ti řekl: o duši i tělo, o nedokonalé i dokonalé, dobré i zlé, v duchovních i časných věcech, na nebi i na zemi, v tomto smrtelném životě i v onom nesmrtelném.
V tomto smrtelném životě, dokud jste na cestě, jsem vás spoutal poutem Lásky: člověk je jím spoután, ať si to přeje nebo ne. Pokud je pouto rozvázáno citem nelásky, přesto člověk zůstává vázán z nutnosti. Kdybyste kvůli své bezbožnosti ztratili cit lásky, musíte beztak konat skutky lásky, protože je sami potřebujete. Abyste si navzájem prokazovali lásku city i skutky, nestvořil jsem ve Své Prozřetelnosti ani jednoho člověka, který by dokázal všechno, co je zapotřebí k životu; každému z vás jsem dal jinou schopnost, abyste měli důvod ze své vlastní potřeby se utíkat k bližnímu. Proto vidíš, že se řemeslník utíká k dělníkovi a dělník k řemeslníkovi: potřebují se navzájem, protože jeden neumí to, co druhý. Stejně tak klerik a řeholník potřebují světského člověka a světský člověk řeholníka: neobejdou se jeden bez druhého. To platí i ve všech ostatních případech.
Což jsem nemohl dát všechno všem? Jistěže mohl, ale ve Své Prozřetelnosti jsem chtěl, aby se jeden před druhým pokořovali a byli nuceni si navzájem prokazovat skutky a city lásky.
Na nich jsem zjevil Svou Velkodušnost, Dobrotivost a Prozřetelnost, ale oni se nechají svou pomíjivostí vést do temnot. Zahanbují vás vaše vlastní údy, protože ty si navzájem lásku prokazují, vy však ne; když hlavu trápí bolest, ruka jí jde na pomoc, a když se zraní prst, třebaže je tak malý, hlava si ho neoškliví s výmluvou, že má vyšší postavení než on a že je z celého těla nejvznešenější, ale spěchá mu na pomoc sluchem, zrakem, slovem a všemi svými schopnostmi; podobně je tomu se všemi údy.
Nikoli však s pyšným člověkem, který při pohledu na ubožáka, který je jeho údem a trpí nemocí či nouzí, mu pomoc neprokáže - neříkám vším, co má, ale třeba jen slůvkem: naopak mu vyplísní a znechuceně se k němu otočí zády. Překypuje bohatstvím, a přece toho druhého nechá umřít hladem; nevidí, že jeho ničemnost a tvrdost srdce vydávají zápach vanoucí až ke Mně a do hlubin pekla.
Já se o onoho ubožáka postarám a pro jeho chudobu ho obdařím největším bohatstvím. Ale proti tomu druhému Má Pravda vznese nesmírně závažné výtky, pokud se nenapraví způsobem vylíčeným ve Svatém Evangeliu, kde je psáno: "Měl jsem hlad, a nedal jsi mi najíst, měl jsem žízeň, a nedal jsi mi napít, byl jsem nahý, a neoblékl jsi mě, byl jsem ve vězení, a nenavštívil jsi mě."1 Nijak mu v poslední chvíli neposlouží výmluva: "Ale já jsem tě nikdy neviděl, kdybych tě viděl, učinil bych to pro tebe." Ten ničemník dobře ví - to mu řekla Má Pravda -, že všechno, co učiní pro své chudé, jako by učinil pro Něj. A proto se mu po právu dostane věčného trestu ve společnosti zlých duchů. Tak vidíš, že se na zemi starám o to, aby lidé neskončili ve věčné bolesti.
Jestliže pozvedneš zrak nad sebe a pohlédneš na Mne, Život bez konce, jestliže pohlédneš na anděly a na ty, kdo v onom životě bez konce přebývají, neboť Beránkovou Mocí obdrželi věčný život, uvidíš, jak jsem uspořádal jejich lásku: uspořádal jsem ji totiž tak, že nikdo v blaženém životě neokouší své osobní dobro, aniž by na něm měli účast také ostatní. Neučinila to Moje Vůle, to jejich láska je natolik dokonalá a uspořádaná, že se velký těší z dobra malého a malý z dobra velkého. Myslím malý co do velikosti: to však neznamená, že by malý neměl takovou hojnost dobra jako velký, to záleží na jejich stupni, jak jsem ti vysvětloval na jiném místě.2
Jak bratrská je tato láska a jak velkou má moc sjednotit je se Mnou a mezi sebou navzájem, protože ze Mě ji mají a ze Mě ji poznávají s posvátnou bázní a patřičnou úctou, takže když se vzájemně spatří, noří se do Mne a ve Mně vidí a poznávají důstojnost, k níž jsem je povýšil. Anděl hovoří s lidmi, to je s dušemi blažených, a blažení hovoří s anděly. Takže se v této radosti lásky každý těší z dobra toho druhého a všichni ve Mně jásají a jejich radost nezná stín smutku, jejich sladkost nezná hořkost, neboť Mě v životě a ve chvíli smrti okoušeli citem lásky prostřednictvím lásky k bližnímu. Kdo to všechno ustanovil? Moje Moudrost se sladkou a podivuhodnou Prozřetelností.
A jestliže pohlédneš k očistci, nalezneš v něm Mou sladkou a nevýslovnou Prozřetelnost v trpících duších, které z nevědomosti ztratily čas; jsou odděleny od těla, a proto již nemají čas získat nějaké zásluhy: proto o ně pečuji prostřednictvím vás, kdo jste dosud ve smrtelném životě a máte pro ně čas, abyste almužnami a božským oficiem, k jehož modlitbě můžete vést Mé správce, posty a modlitbami vykonanými ve stavu milosti zkrátili čas jejich trestu tím, že Mě prosíte o milosrdenství. Jak sladká je Moje Prozřetelnost!
Tohle všechno o nitru duše a vaší spáse jsem ti řekl proto, abys měla důvod zamilovat se a odít do světla víry s pevnou nadějí v Mou Prozřetelnost, abys mohla vyjít ze sebe a abys ve Mě důvěřovala ve všem, co máš vykonat, bez jakékoli otrocké lásky.