Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Na této lodi se nalézá bohatství svatých pravidel, která jsou sestavena s takovým řádem a světlem těmi, kdo se stali chrámem Ducha Svatého.
Pomysli na Benedikta a na řád, s nímž uspořádal svou loď.
Pomysli na Františka: s jakou dokonalostí a vůní chudoby, perlami ctností uspořádal loď svého řádu, namířil její příď k vysoké dokonalosti - a sám ji jako první uváděl ve skutek -, když dal svým bratřím za nevěstu pravou a svatou chudobu, kterou si jako první vyvolil on sám, a zvolil si umrtvování sebe samého. Neměl v sobě zalíbení, a proto netoužil po tom, líbit se nějakému tvoru, ale pouze Mé Vůli; naopak toužil, aby byl světem pošlapán, aby jeho tělo bylo souženo a vůle zabita, aby byl oděn potupami, bolestmi a zlobou, a to z lásky k pokornému Beránkovi, který se z lásky nechal přibít na kříž. Proto obdržel tu mimořádnou milost, že se na jeho těle objevily Rány Mé Pravdy, takže se vně, na nádobě jeho těla, zjevovalo to, co přebývalo v citu jeho duše. Tímto způsobem otevřel cestu svým bratřím.
Můžeš namítnout: copak ostatní lodě, totiž ostatní řeholní řády, nestojí na témže základu? Ano, ale i když se zakládají na tomtéž, je to podobné jako u ctností: všechny ctnosti mají život z lásky, a zároveň je někomu vlastní jedna ctnost a někomu zase jiná - a přece všechny spočívají v lásce. Tak je tomu i u těchto lidí. Chudáčku Františkovi byla vlastní pravá chudoba. A v lásce učinil tuto chudobu základem pro svou loď, s mnoha přísnými ustanoveními pro dokonalé, nikoli pro obyčejné lidi. Těchto dokonalých je málo. Pro jejich hříchy se jejich počet sice zvýšil, ale jejich ctnost se oslabila, to ovšem nezavinila loď, ale neposlušnost podřízených i špatných představených.
A pomysli na loď svého otce Dominika, Mého milovaného syna, kterou dokonale uspořádal, aby na ní bylo dbáno jen na Mou úctu a na spásu duší prostřednictvím světla poznání. Chtěl stavět na tomto světle, aniž by opustil pravou a dobrovolnou chudobu. Naopak ji měl, a na znamení chudoby a nenávisti k jejímu protikladu pohrozil v závěti svým dětem prokletím, pokud budou vlastnit nebo držet něco pro sebe, ať už společně nebo jednotlivě; to bylo znamením, že si za nevěstu zvolil tuto královnu chudobu.
Jako svůj zvláštní cíl si stanovil světlo poznání, které mělo potírat chyby, jež se tehdy ve světě rozšířily. Vzal tedy na sebe úkol Slova, Mého Jednorozeného Syna. Ve světě působil jako apoštol, s pravdou a světlem rozséval Mé Slovo, odháněl temnoty a přinášel světlo. Byl lampou, kterou jsem dal světu prostřednictvím Marie, a ustanovil jsem ho do mystického těla Svaté Církve jako potíratele bludů. Proč jsem řekl "prostřednictvím Marie"? Protože Jí Má Dobrotivost svěřila úkol obdařit ho oděvem.1
U jakého stolu dává svým synům pokrm světla poznání? U stolu kříže; na kříži spočívá stůl svaté touhy, u něhož se k Mé cti posilují dušemi. Přeje si, aby jeho synové nedbali o nic jiného než o to, aby setrvávali u tohoto stolu se světlem poznání a hledali slávu a chválu Mého Jména a spásu duší. A aby je přitom nic nevyrušovalo, zbavuje je starostí o časné věci a chce, aby byli chudí. Neměl snad dost důvěry a bál se, že se o jejich potřeby nepostarám? Ne, naopak jí tak překypoval, že pevně doufal v Mou Prozřetelnost.
Chce, aby dodržovali poslušnost a poslušně vykonávali to, proč byli povoláni. A protože život v nečistotě kalí zrak intelektu - a nejen intelektu, ale vinou hanebné neřesti i tělesný zrak -a protože nechce, aby jim cokoli zatemňovalo toto světlo, díky němuž lépe a dokonaleji docházejí poznání, přikazuje jim třetí slib, totiž slib zdrženlivosti, a vyžaduje, aby ho všichni dodržovali v pravé a dokonalé poslušnosti; třebaže je dnes dodržován špatně. Temnotami pýchy zahalují i světlo poznání: temnoty sice nemohou proniknout do světla, ale zatemňují jejich duše. Kde je pýcha, nemůže být poslušnost; už jsem ti přece říkal, že člověk je natolik pokorný, nakolik je poslušný, a natolik poslušný, nakolik je pokorný. Zřídkakdy se stane, že člověk, který porušil slib poslušností, neporuší také slib zdrženlivosti a pravé chudoby.
Tak tedy Dominik uspořádal svou loď a zabezpečil ji těmito třemi sliby: slibem poslušnosti, zdrženlivosti a pravé chudoby. Byl zcela realistický, nepřikázal jejich dodržování pod vinou smrtelného hříchu.2 Osvícen Mnou, Pravým Světlem, prozřetelně myslel na ty, kdo mohou být méně dokonalí; přestože všichni, kdo dodržují řád, jsou v dokonalosti, život jednoho může být dokonalejší než život druhého; přesto pro všechny, dokonalé i méně dokonalé, je na této lodi dost místa.
Následoval Mou Pravdu, když prohlásil, že si nepřeje smrt hříšníka, ale aby se obrátil a byl živ. Postavil velkou loď plnou radosti a krásné vůně: líbeznou zahradu.
Ale ničemníci, kteří nedodržují pravidla řádu a překračují je, nechali tuto zahradu zplanět a zošklivit, třebaže se sami živí na její hrudi, takže jí zbylo jen málo vůně ctností a světla poznání.
Tím nemyslím řád samotný, v němž je obsaženo všechno dobro, jak jsem ti říkal. Jistě tak nevypadal od počátku, v době svého rozkvětu, tehdy se v něm naopak nacházeli velmi dokonalí lidé: vypadali jako spousta svatých Pavlů a měli tak velké světlo, že se zdálo, že neexistuje temnota chyb, která by se před nimi nerozplynula.
Pomysli na slavného Tomáše,3 který hleděl zrakem svého ušlechtilého intelektu na Mou Pravdu, v níž získal nadpřirozené světlo a poznání vlité milostí; takže dosáhl většího poznání modlitbou než studiem. Byl jasně zářícím světlem, které svítilo jeho řádu a mystickému tělu Svaté Církve a rozptylovalo temnotu bludů.
Pohleď na panického mučedníka Petra,4 který svou krví vnesl světlo do temnot tolika bludů: nenáviděl blud natolik, že byl ochoten kvůli němu položit život. A dokud žil, bylo jeho trvalou starostí modlit se, kázat, disputovat s bludaři a zpovídat, hlásat pravdu a bez jakýchkoli obav šířit víru. A to nejen v průběhu života, ale i v okamžiku smrti; když totiž umíral a přestal mu sloužit hlas a nedostávalo se mu inkoustu, namočil si prst do vlastní krve: ale protože neměl papír, sklonil se tento slavný mučedník k zemi a na ní vyznal svou víru, to je "Credo in Deum". Jeho srdce hořelo v peci Mé Lásky, a proto nezpomalil krok a neotočil se nazpět, když poznal, že zemře - před smrtí jsem mu totiž zjevil jeho konec -, ale jako opravdový rytíř, bez jakékoli otrocké bázně, vyšel na bitevní pole. Mohl bych ti vyprávět o mnoha podobných, o mnohých, kteří sice neprošli mučednickou smrtí tělesně, ale prošli jí duchovně, jako Dominik. Poslechni si, jaké dělníky poslal tento otec do své vinice, aby v ní pleli bodláčí neřestí a sázeli ctnosti!
Dominik a František se stali opravdu dvěma sloupy podpírajícími Svatou Církev: František chudobou, která mu zvláštním způsobem byla vlastní, jak jsem ti říkal, a Dominik poznáním.
Hovořil jsem o místech, v nichž nalezneš poslušnost, to znamená o lodích uspořádaných Duchem Svatým prostřednictvím těchto zakladatelů: proto jsem ti říkal, že Duch Svatý je majitelem lodí založených ve světle nejsvětější víry, abys v tomto světle poznala, že Má Slitovnost, Duch Svatý, je opravdu řídí; a zjevil jsem ti dokonalost těchto míst a řádů. Nyní ti povím o poslušnosti a neposlušnosti těch, kdo na této lodi jsou, a budu mluvit povšechně, ne o určitém člověku nebo o nějakém řádu. Ukážu ti zároveň vinu neposlušného člověka i ctnost poslušného, abys je od sebe mohla lépe rozeznat; a uvidíš, jak má jednat ten, kdo nastupuje na loď řádu.