Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nejdražší dcero, kolik bude těch, kdo se dnes pasou na pastvině této lodi? Mnoho, ale jen málokdo je opravdu poslušný. Je pravda, že na půli cesty mezi dokonalými a ničemnými je mnoho těch, kdo žijí v řádu podle běžné poslušnosti; ti sice nejsou náležitě dokonalí, ale nejsou ani špatní, protože si udržují svědomí čisté od smrtelného hříchu. Setrvávají ale ve vlažnosti a chladu srdce, a pokud se v životě nebudou patřičně cvičit v dodržování řádu, octnou se ve velkém nebezpečí. Proto potřebují velkou horlivost, nesmějí spát a musejí povstat ze své vlažnosti, neboť když v ní pohodlně spočinou, upadnou. A i kdyby neupadli, budou dodržovat spíš jenom to, co sami považují za vhodné a co se líbí lidem, a natřou to barvami řádu, a budou více usilovat o dodržování řádových ceremonií než řádu jako takového. A často z nedostatku světla povstanou jako soudci těch, kteří dodržují řád dokonaleji, ale ceremoniím, které tamtěm tolik leží na srdci, se věnují s menší dokonalostí.
V každém případě je tedy na škodu setrvávat v běžné poslušnosti, to znamená trávit život v chladné poslušnosti, dodržované s velkou námahou a bolestí: a protože studenému srdci všechno připadá příliš náročné, přináší jejich námaha málo ovoce; a tak urážejí dokonalost, do níž vstoupili a kterou mají zachovávat. A přestože se nedopouštějí tak velkého zla jako ničemníci, o nichž jsem mluvil předtím, zlo zůstává zlem: neopustili totiž svět proto, aby žili v běžné poslušnosti, ale proto, aby si otevřeli nebeskou bránu klíčem těsné poslušnosti, klíčem, který mají mít připásán provazem umrtvování, a pásem pokory, jak jsem říkal. A tento klíč mají pevně svírat rukou nejvroucnější lásky.
Nejmilejší dcero, věz, že takoví lidé mohou jistě dosáhnout velké dokonalosti, pokud si to opravdu přejí, protože od ní nejsou tak daleko jako oni hanebníci. Ale v jistém smyslu je pro ně velká dokonalost těžší než pro ničemníky, kteří vycházejí z větší hloubky bídy. Víš proč? Protože ničemník jasně vidí, že činí něco zlého, a svědomí mu ukazuje, jak je to zlé; zatímco takovýto člověk se kvůli sebelásce, která ho oslabila, nesnaží opustit stav viny, třebaže mu přirozené světlo ukazuje, že to, co činí, je zlé. Proto kdyby se sám sebe zeptal: "A není to, co děláš, špatné?", odpověděl by si: "Je to špatné, ale jsem tak slabý, že mi připadá, že nemohu přestat." I když, neříká pravdu, protože s Mou pomocí přestat může, jen když bude chtít; ví aspoň, jaké zlo páchá, a s tímto poznáním je pro něho snadné zlo opustit, pokud si to bude přát.
Ale tito vlažní lidé, kteří nečiní ani velké zlo, ani velké dobro, nechápou chlad svého stavu ani riziko, kterému se vystavují. A protože je neznají, neusilují o to, aby mu unikli, a nedbají na to, že jim je někdo případně ukáže; a když jim je ukáže, zůstanou ve vlažnosti svého srdce připoutáni ke svému zvyku.
Co může takovými lidmi dostatečně otřást? Měli by vzít dříví sebepoznání a s nenávistí k sebelásce a vysokému mínění o sobě je vrhnout do Ohně Mé Božské Lásky, znovu přijmout nevěstu pravé poslušnosti s prstenem nejsvětější víry, aby nadále nespali v tomto stavu, který je Mi tolik protivný a pro ně tolik škodlivý. Oprávněně by si mohli přivlastnit slova: "Zlořečení vlažní! Kdybyste byli aspoň studení jako led! Jestliže se nenapravíte, vyzvracím vás z úst."1 Je to přesně tak, jak jsem ti říkal: jestliže se neprobudí, dříve či později upadnou, a pokud upadnou, budu je soudit Já. Byl bych raději, kdyby byli z ledu: tím míním, aby zůstali ve světě, v němž platí běžná poslušnost, která se ve srovnání s ohněm opravdu poslušných lidí blíží téměř chladu ledu. A proto jsem řekl: "Kdybyste raději byli studení jako led!"
Toto vysvětlení jsem ti uvedl, aby sis mylně nemyslela, že bych je raději viděl v ledu smrtelného hříchu, než aby byli vlažní nedokonalostí. To jistě ne; Já totiž nemohu chtít žádný hřích; ve Mně není stopy po tomto jedu, naopak Mě nekonečně mrzí, když se nějaký v člověku octne, a to do té míry, že jsem chtěl, aby za něj byl potrestán. A protože člověk nedokáže snést trest plynoucí ze své viny, seslal jsem Slovo, Svého Jednorozeného Syna. A ten Svou poslušností tuto přijal vinu a nesl ji na Svén Těle.
Ať se tedy pozvednou cvičením, bděním a pokornými a vytrvalými modlitbami. Ať se zhlédnou ve svém řádu a vůdcích této lodi, kteří byli lidmi jako on, jedli tentýž pokrm a narodili se stejně jako on. Já jsem tentýž Bůh, nyní stejně jako tehdy. Moje Moc neochabla a nezeslábla ani Má Vůle toužit po vaší spáse, ani Má Moudrost spočívající v tom, že vám dávám Světlo, abyste poznávali Mou Pravdu.
Pokud tedy chtějí, mohou to učinit. Stačí, aby si ji postavili před zrak svého intelektu, odehnali mlhu sebelásky a se světlem se rozeběhli jako dokonale poslušní lidé. Za této podmínky jí dosáhnou; jiný způsob však není. Jak vidíš, i pro ně je tu lék.
Toto je lék, který má opravdu poslušný člověk na dosah ruky, a pokud ho bude užívat každý den, bude ve světle víry sílit jeho ctnost poslušnosti, bude toužit po výsměchu a hrubostech a po břemenech, která by mu naložil představený, protože ctnost poslušnosti a její sestra trpělivost nesmějí zrezivět, aby se nerozpadly a nezpůsobily jim velké nepříjemnosti, až budou zapotřebí. Proto poslušnost nepřestává hrát na nástroj svaté touhy a neztrácí čas, protože po ní hladoví. Je pilnou nevěstou, která nechce zahálet.