Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Sladká a příjemná poslušnosti! Jak jsi líbezná a jaké přinášíš světlo, neboť odháníš mlhy sebelásky! Poslušnosti, která oživuješ, neboť duši, která si tě zvolila za nevěstu, dáváš život v milosti a zbavuješ ji smrti, která vede proti duši boj a zabíjí ji!
Jsi tak štědrá, že se podřizuješ každému tvoru obdařenému rozumem. Jsi dobrotivá a slitovná: dobrotivě a mírně neseš každé těžké břemeno, protože tvou družkou je neochvějnost a pravá trpělivost. Korunuje tě vytrvalost a neochabuješ ani při naléhání představeného, ani pod břemeny, které na tebe - možná neuvážlivě - naložil; ty všechno snášíš se světlem víry. Tak dobře ses opásala pokorou, že ti žádný tvor nemůže vytrhnout z ruky svatou touhu duše, která tě ovládá.
Co říci, nejmilejší dceruško, o této více než výtečné ctnosti? Že je to dobro, v němž není nejmenšího zla. Je skryta na lodi, takže jí nemůže uškodit žádný vichr; vede duši k tomu, aby plula, nesena pažemi řádu a představeného, nikoli svými, protože skutečně poslušný člověk nemá skládat účty Mně, ale představenému, jemuž je podřízen.
Nejmilejší dceruško, zamiluj se do této slavné ctnosti. Chceš se odvděčit za velká dobrodiní, která jsi ode Mne, Věčného Otce, obdržela? Buď poslušná, protože právě poslušnost ti ukáže, zda nejsi nevědomá - neboť plyne z poznání Mé Pravdy. Je dobrem, které poznáváte ve Slově, a to vás naučilo, že vaším pravidlem je cesta poslušnosti, neboť se samo učinilo poslušným až k smrti na kříži. V této poslušnosti, která byla klíčem otevírajícím Nebe, se zakládá běžná poslušnost, daná vám všem, i zvláštní poslušnost, jak jsem ti vysvětloval.1
Tato poslušnost probouzí v duši světlo, jímž duše projevuje svou věrnost Mně, řádu a představenému. V tomto světle nejsvětější víry duše zapomíná na sebe, nehledá samu sebe ze sebelásky, neboť v poslušnosti získané se světlem víry dokázala, že zemřela své vůli a svému vlastnímu cítění. Subjektivní cítění by rádo posuzovalo cizí záležitosti, nikoli své vlastní; tak to činí neposlušný člověk, který chce soudit vůli toho, kdo mu dává příkazy, a navíc ji posuzuje podle svého nedostatečného názoru a neosvíceného úsudku. Avšak svou vůli, která mu přináší smrt, nepodrobuje žádnému zkoumání.
Skutečně poslušný člověk soudí ve světle víry vůli představeného v dobrém, a proto již nehledá svou vůli, ale sklání hlavu a sytí svou duši vůní pravé a svaté poslušnosti. A tato ctnost se v duši rozrůstá natolik, nakolik se šíří světlo nejsvětější víry, protože láska, z níž se poslušnost rodí, pochází ze světla víry; a to je ono světlo, v němž duše poznává sebe i Mne, s nímž Mě miluje a sebe samu pokořuje. Čím více Mě miluje, tím více se pokořuje, a čím více se pokořuje, tím je poslušnější. Poslušnost spolu se svou sestrou trpělivostí ukazuje, zda je duše opravdu slavnostně oděna do svatebního roucha lásky, s nímž se vstupuje do věčného života.
A právě proto klíč poslušnosti otevírá Nebe, ale pak zůstává venku, zatímco láska, která tento klíč přinesla, vstupuje do Nebe s plody poslušnosti. Do Nebe nevstoupí, jak jsem ti už říkal, žádná ctnost kromě lásky. Ale poslušnosti přísluší to, být klíčem odemykajícím nebe, zatímco neposlušností prvního člověka se Nebe uzavřelo. Proto byla brána do věčného života, tak dlouho zavřená, otevřena poslušností pokorného a neposkvrněného Beránka, Mého Jednorozeného Syna, jak jsem ti říkal.