Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Když duše projde cestou učení ukřižovaného Krista s opravdovou láskou ke ctnosti, s nenávistí k neřesti a s dokonalou vytrvalostí, dojde do domu sebepoznání, v němž se uzavře v bdění a ustavičných modlitbách a zcela se odvrátí od světských řečí.
Proč se do něj uzavírá: z uvážlivé bázně, protože zná svou nedokonalost, a z touhy dosáhnout ryzí a velkodušné lásky, neboť vidí a poznává, že jinak ke svému cíli nemůže dospět. A proto s živou vírou očekává Můj příchod, jímž se jí rozhojní milost.
Podle čeho se pozná živá víra? Podle vytrvalosti ve ctnostech, která jí z žádného důvodu nedovolí otočit se nazpět ani ji z žádného důvodu na světě nevyruší ze svaté modlitby. Ledaže by duši k tomu volal akt poslušnosti nebo lásky, ale v žádném jiném případě se z modlitby nesmí vytrhnout. Zlý duch totiž často vyvolává konflikty a nepříjemnosti spíše v čase vyhrazeném pro modlitbu než v době, kdy se člověk nemodlí. Dělá to proto, aby mu modlitbu znepříjemnil a často mu našeptává: "Tahle modlitba neplatí, protože při ní nemáš myslet na nic jiného a nemáš věnovat pozornost ničemu jinému než tomu, co říkáš." To zlý duch podstrkuje duši, aby ji dohnal k rozmrzelosti a k duchovnímu zmatku, protože chce, aby přestala modlitbu vykonávat. Modlitba je zbraň, jíž se duše brání každému nepříteli, a je třeba ji držet rukou lásky a paží svobodného úsudku, aby se jí mohla bránit ve světle svaté víry.
Milá dcero, je třeba, abys věděla, že pokornou, ustavičnou a věrnou modlitbou získá duše všechny ctnosti, pakliže bude opravdu vytrvalá. Proto musí vytrvat a nikdy nesmí modlitbu vynechat ani kvůli klamu zlého ducha, ani ze své zranitelnosti, ani kvůli myšlence nebo pohnutce vycházející z jejího těla, ani kvůli tomu, co řekli jiní tvorové. Zlý duch se totiž často skrývá do jazyka ostatních a radí jim slova, kterými mají modlitbě zabránit. Nad tím vším musí duše zvítězit ctností vytrvalosti.
Modlitba vykonaná v domě sebepoznání a poznání Mne přináší duši obrovskou radost a Mně je nesmírně milá. Zrak intelektu při ní hledí světlem víry a hojnost Mé Lásky povzbuzuje lásku oné duše: ta se vám zviditelnila v lidství Mého Jednorozeného Syna a ukázala se vám v Jeho prolité Krvi. Tato Krev působí duši opojení a odívá ji božskou láskou a obdarovává ji svátostným pokrmem. Tuto svátost jsem umístil do mystického těla Svaté Církve. To znamená, že Tělo a Krev Syna, který je celý Bůh a celý člověk, jsem vám nechal rozdílet skrze ruce Svého náměstka, který uchovává klíče od této drahocenné Krve.
To je onen mystický hostinec, o kterém jsem mluvil v souvislosti s Mostem a který se nachází na Mostě, aby poskytoval pokrm poutníkům následujícím Učení Pravdy, aby nezemdleli slabostí.1
Tento pokrm poskytuje menší či větší útěchu podle touhy toho, kdo ho požívá nebo jakýmkoli způsobem přijímá, ať svátostně nebo duchovně. Svátostně ho přijímá tehdy, když jde ke Svatému Přijímání, a duchovně, když ho přijímá ve své svaté touze, ať už touží po svátostném Přijímání nebo myslí na Krev ukřižovaného Krista, kdy dosahuje svátostného společenství láskou, kterou v Jeho Krvi nachází a okouší, neboť vidí, že byla prolita z lásky. Proto je pro duši opojná a zapaluje její svatou touhu, takže je duše naplněna jen láskou ke Mně a k bližnímu.
Kde to všechno může duše získat? V domě sebepoznání, v němž ve svaté modlitbě ztrácí svou nedokonalost. Tak se i učedníci a Petr osvobodili ze své nedokonalosti a v bdělé modlitbě dosáhli dokonalosti. Jakým prostředkem? Vytrvalostí obohacenou nesmírnou vírou.