Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Když se Mě ptáš: "Podle čeho lze rozpoznat, že vidění pochází od ďábla, a ne od Tebe?", odpovídám ti, že podle tohoto znamení.1 Jestliže vidění přichází od ďábla, který se duši ukazuje v podobě světla, jak jsem ti řekl, duše okamžitě pocítí veselí; ale čím déle vidění trvá, tato radost slábne, až jí zůstane jen rozmrzelost a temnoty a zvědavost, zatímco duše se vnitřně zatemní. Ale pokud duši navštívím opravdu Já, Věčná Pravda, duše nejprve pocítí svatou bázeň a spolu s ní radost a jistotu s onou sladkou rozvážností, která pochybujíc nepochybuje. A protože se zná a považuje se za nehodnou vidění, řekne si spíš: "Já si nezasloužím mít Tvoje vidění, a když ho nejsem hodna, jak se může uskutečnit?" Tehdy se obrací k Mé velké lásce a poznává a vidí, že Já jí toto vidění dát mohu, protože nehledím na její nehodnost, ale na Svou Vznešenost, která ji činí hodnou toho, aby Mě mohla v sobě přijmout milostí a vnímáním, jelikož neopovrhuji touhou, s níž Mě ona duše vzývá. A tehdy je duše pokorně přijme se slovy: "Jsem Tvá služebnice: ať se mi stane Tvá Vůle."2 Tehdy duši zkušenost modlitby a Mého navštívení přináší velkou duchovní radost a veselí, protože si myslí, že si je nezasloužila, a s láskou přiznává, že je ode Mne obdržela.
Právě to je znamením, že duše byla navštívena Mnou, a nikoli ďáblem: tedy skutečnost, že v prvním okamžiku Mého navštívení pocítí bázeň a v jeho průběhu a na konci veselí doprovázené velkou touhou po ctnostech. Jestliže vidění přichází od ďábla, pocítí v první chvíli veselí, ale pak jí zůstane stav duchovního zmatku a temnoty. Proto jsem vám poskytl znamení, aby duše, která si opravdu přeje pokorně a rozvážně pokračovat na své cestě, nemohla být oklamána. Klamu nakonec podléhá jen ta duše, která chce setrvat v nedokonalé lásce, jež je spíše láskou ke své útěše než láskou ke Mně, jak jsem ti vysvětlil.
Nechtěl jsem ti zamlčet tuto léčku, v níž lidé často uvíznou kvůli své smyslné lásce, když činí to málo dobra, které jim připadá správné v době útěchy. Stejně tak jsem ti nechtěl zamlčet ani léčku, jíž podléhají někteří Mí služebníci z duchovní sebelásky k útěše, a nezamlčel jsem ti ani, jak se svou sebeláskou klamou: tato nedokonalá láska jim totiž nedovoluje poznat pravdu o Mé Lásce ani kde se skrývá vina. Nezamlčel jsem ti ani léčku připravovanou zlým duchem, do níž se dostanou, když se svou vinou nedrží popsaných způsobů. To všechno jsem ti řekl proto, abyste ty a ostatní Mí služebníci setrvali ve ctnostech z lásky ke Mně a pro nic jiného.
Všem těmto léčkám mohou podlehnout a také jim často podléhají ti, kdo setrvávají v nedokonalé lásce, tedy ve stavu, kdy Mě milují kvůli tomu, co jim dávám, a ne kvůli Mně jako dárci. Ale duše, která opravdu vstoupila do cely sebepoznání, cvičí se v dokonalé modlitbě a snaží se vymanit z nedokonalé lásky, jež jí vnuká nedokonalou modlitbu - způsobem, který jsem ti popsal ve výkladu o modlitbě3 - Mě přijímá láskou a snaží se dostat k Mému sladkému mléku na hrudi Učení ukřižovaného Krista.
Když duše dosáhne třetího stavu, nezná už - právě pro svou přátelskou a synovskou lásku - lásku za něco, ale chová se, jako se k sobě chovají nejdražší přátelé. Když přítel dostane od svého přítele dar, nehledí jen na dar, ale také na srdce a cit dárce; tak i duše, která dospěla do třetího stavu dokonalé lásky, když ode Mě obdrží dary a milosti, nehledí pouze na dar, nýbrž upírá zrak intelektu na Mou dárcovskou lásku.
Aby se duše nemohla vymlouvat na nedokonalost, která jí brání v pohledu na Mou Lásku, spojil jsem dar s dárcem, když jsem spojil božskou přirozenost s lidskou a dal jsem vám Slovo, Svého Jednorozeného Syna, který je jedno se Mnou, jako jsem Já jedno s Ním. Díky tomuto spojení je možné hledět na dar a neodhlížet přitom od dárce. Považ proto, jak usilovnou láskou máte milovat dar i dárce a jak po nich máte toužit: pak setrváte v čisté a ryzí lásce, která nebude čekat žádný zisk; v ní žijí ti, kdo zůstávají stále usebráni v cele sebepoznání.