Svatá Terezie od Ježíše:
Hrad v nitru
1. Řekneme si nyní, jaké duše vstupují do druhých komnat a co tam dělají. Chtěla bych to rychle probrat, poněvadž jsem o tom mluvila už jinde a dosti dlouho;1 protože si ale nevzpomínám, co jsem řekla, bude mi nemožné, abych se neopakovala v mnoha věcech. Kdybych je aspoň dokázala přednést jiným způsobem, snad bych vás nenudila, jak nás nudí knihy, jež o tom pojednávají, i když je jich mnoho.
2. Mluvím tedy o těch, kteří již začali s pravidelnou modlitbou a pochopili, jak je to důležité zůstat v prvních komnatách, ačkoli z nich ještě nedokážou definitivně vyjít. To závisí na tom, že se nevyhýbají příležitostem, což je velmi nebezpečné. Nicméně z velkého Božího milosrdenství se někdy dokážou vyhnout hadům a jiným jedovatým věcem, jsouce přesvědčeni, že je to dobré.
Z určitého hlediska trpí více než ti z prvních komnat, poněvadž ale neznají nebezpečí, vystavují se jim méně, a to dává naději, že postoupí dál.
Říkám, že trpí víc než ti první, protože tito jsou jako oni němí, kteří lehčeji snášejí bolest, že nemohou mluvit, protože jsou také hluší. Ačkoli je větší bolest slyšet a nemluvit, jistě není žádoucí stav toho, kdo neslyší, neboť je to vždy veliká věc slyšet, co se mluví. Tak jsou na tom osoby, o nichž mluvím. Protože se přiblížily k příbytku Jeho Výsosti, slyší jeho výzvy
a uvědomují si, že mají v Něm dobrého souseda, velikého dobrotou a milosrdenstvím.
Jsme ještě zavrtaní do svých starostí, zábav, rozkoší a do světských kratochvílí, a protože mezi tak jedovatými, nebezpečnými a záludnými zvířaty je téměř zázrak nezakopnout a nepadnout, upadáme ještě do hříchů a pak povstáváme. A přesto tento náš Pán vidí tak rád, že Ho milujeme a vyhledáváme Jeho společnost, že nás nepřestává tu a tam volat, abychom šli k Němu. A Jeho hlas je tak sladký, že ubohá duše se cítí celá zničená, když vidí, že nedokáže ihned udělat to, co jí říká!
- Proto jsem řekla, že je trýznivější slyšet než neslyšet.
3. Tyto hlasy a výzvy se ještě neslyší jako ony, o nichž budu hovořit později, nýbrž ve slovech určitých dobrých osob, v kázáních, v dobré četbě a při všech ostatních příležitostech, které Bůh používá, aby člověk zaslechl Jeho volání: zkoušky, nemoci a jisté pravdy, které dá pochopit ve chvílích věnovaných modlitbě, i když třeba ne s velkou chutí; avšak On je velmi cení.
Co se týká této první milosti, dávejte dobrý pozor, abyste nepočítaly s tím, že si ji lze zasloužit, ani neklesejte na mysli, že na ni nedokáže hned odpovědět, neboť Jeho Výsost umí čekat i mnoho dní a roků, zvláště když vidí vytrvalost a svaté touhy. Tato dispozice je naprosto nutná a mnoho se jí získá.
Tu je zápas s démony velmi rozmanitý a strašný; duše jím daleko víc trpí než v předešlých komnatách. V těch byla jako ubohá hluchoněmá, nebo aspoň málo slyšela a méně odporovala, jako osoba, jež téměř ztratila naději na vítězství. Avšak zde je uvažování mnohem živější, mohutnosti schopnější a nepřátelská dělostřelba mohutnější, takže je nemožněji neslyšet. Démoni předkládají všechna dobra a rozkoše světa; to jsou hadi, o nichž mluvím. Dají jim zdání téměř věčného trvání, ukazují, jak si jich všichni cení, připomínají rodiče a přátele, a jelikož v této komnatě člověk touží konat trochu pokání, poukazují na to, že škodí zdraví, a tisíce jiných těžkostí.
4. Ach, Ježíši! Jaký zmatek zde vytvářejí démoni a jaké trápení pro duši! Neví, zda má jít dopředu nebo se vrátit do prvních komnat, neboť zatímco rozum jí připomíná, že je to bláznovství srovnávat pozemská dobra s těmi, ve která doufá, víra ji učí, co jí víc prospívá, a paměť jí připomíná, kde skončí všechna pozemská dobra tím, že se jí vybaví smrt mnoha osob, které jich vrchovatě užívaly. Některé zastihla náhlá smrt a všichni na ně zapomněli. Mnozí z těch, které viděla v blahobytu, jsou nyní pošlapáváni pod zemí: sama několikrát šla přes jejich hrobku a uvažovala, jaké množství červů se hemží v jejich těle ... a o mnoha dalších věcech, jež jí paměť předkládá. Mezitím vůle objeví, že Pán ji přitahuje nesčetnými přednostmi a sklání se, aby Ho milovala. A protože jí podal tolik důkazů své lásky, chce Mu to oplatit aspoň v něčem. Především ji nejvíce naplňuje úžasem myšlenka, že tento opravdový Milovník ji nejen neopouští, nýbrž zůstává stále s ní, aby jí dával bytí i život. Rozumem chápe, že nebude moci nikdy najít lepšího přítele, ani kdyby žila mnoho let; že svět je plný falše; že ďáblovy rozkoše přinášejí neklid, svár a soužení; že mimo hrad není bezpečí ani mír a že není třeba chodit k druhým do domu, neboť chce-li užívat veškerou hojnost dober, může to činit ve vlastním domě. A kdo raději napodobuje marnotratného syna a sytí se žrádlem pro prasata, má-li ve svém domě vše, co potřebuje, a zvláště když má tak velkého Hosta, který mu dává k dispozici dobra všeho druhu? Stačí mu jen chtít, aby je měl. - To jsou dobré důvody, jimiž lze přemoci Satana.
5. A přece, Pane a můj Bože, návyk honit se za marností a příkladem světa, který umí jen toto, poničí všechno. Naše víra je tak slabá, že mnohem snadněji věříme tomu, co nám přijde na oči, než pravdám, kterým nás učí. A tak není příliš zřejmá ubohost těch, kteří se honí za těmito hmatatelnými věcmi: škoda, způsobená oněmi jedovatými plazy, s nimiž se stýkáme. Kousne-li někoho zmije, je otráven a tělo otéká. Tak i my, nejsme-li ve střehu. K uzdravení pak je zapotřebí mnoha léčebných zákroků, ba bude to velká Boží milost, jestliže člověk nakonec nepodlehne.
Zde duše prodělává těžká utrpení, zvláště když Satan rozpozná její předpoklady a schopnosti, a vidí, že je s to dojít velmi daleko; to pak shromáždí celé peklo, aby ji donutil vyjít z hradu.
6. Ach, můj Pane, zde je naprosto nutné, abys pomohl: bez Tebe nelze opravdu nic dělat. Běda! Pro své milosrdenství nikdy nedopusť, aby se tato duše dala oklamat a opustila nastoupenou cestu! Dej jí dost světla, aby nahlédla, že všechno její dobro závisí na tom, zda vytrvá a zda se bude vyhýbat špatným společnostem.
A naopak jí bude velmi užitečné stýkat se s těmi, kdo se zabývají takovými věcmi, a vyhledávat nejen ty, kteří pobývají v týchž komnatách, ale i ty, které uvidí už mnohem dále. To jí může velmi prospět, neboť je možné, že styk s nimi ji nakonec přivede k tomu, aby vstoupila do komnat, kde jsou oni. Avšak musí si dát velký pozor, aby se nedala přemoci ďáblem. Uvidí-li ďábel, že je pevně rozhodnuta spíše ztratit život, klid a všechno, co jí nabízí, než se vrátit do první komnaty, brzo ji přestane napadat. Je však třeba, aby byla statečná a ne jako ti, kdo šli do války, nevzpomínám si dobře s kým,2 a pili při sehnutých kolenou. Ať se odvážně rozhodne s vědomím, že jde bojovat se všemi démony; k jejich přemožení není lepších zbraní než kříž.
7. A ještě poznámku, kterou jsem už udělala jindy3 a kterou opakuji i zde, neboť je velmi důležitá.
Abychom se nepustily do stavby této velké a drahocenné budovy příliš přízemně, pak začátečník nesmí ani pomyslet na útěchy, neboť začíná-li práci na písku, nakonec se mu zhroutí a on se nedokáže vyhnout nechuti a pokušením. V těchto komnatách nepadá mana z nebe, nýbrž mnohem dál, kde má duše všechno, co chce, protože nechce nic jiného než to, co chce Bůh.
Jak jsme náročné! Vrávoráme mezi tisíci klopýtnutími a nedokonalostmi, naše ctnosti teprve raší, ještě nejsou s to se pohybovat, protože se teprve zrodily - a kéž se líbí Bohu, aby se aspoň zrodily! - a přesto se odvážíme naříkat na vyprahlost a chtít sladkosti v modlitbě! Před tím se, sestry, naprosto střežte! Obejměte kříž, který nesl váš Ženich na ramenou, a přesvědčte se, že máte dělat jen to. Ta, která z lásky k Němu dokáže
víc trpět, ať trpí a bude nejšťastnější. Ostatní věci považujte za vedlejší. Dá-li vám to Pán, děkujte Mu za to bez konce.
8. Bude se vám zdát, že jste ochotné snášet vnější utrpení, jen když vás Bůh bude vnitřně potěšovat. Avšak Pán ví lépe než my, co nám prospívá, a nemá jistě zapotřebí, abychom Mu dávaly rady. Na naše žádosti by mohl odpovědět, a právem: "Nevíte, oč žádáte."4 Kdo se chce věnovat modlitbě, ten musí dychtit po jediném - nikdy na to nezapomeňte, neboť je to svrchovaně důležité - udělat vše, aby se změnil a byl daleko víc ochoten srovnat svou vůli s Boží. V tomto, jak zanedlouho vyložím, je největší dokonalost, po jaké člověk může dychtit. Čím dokonaleji se člověk sjednotí, tím větší milosti dostane od Boha a tím větší bude i jeho pokrok na cestě. Nemyslete si, že se jedná o nějakou novou nejasnost nebo o dosud neznámé či nechápané věci: všechno naše dobro je v tomto. Děláme-li chyby hned od počátku tím, že chceme, aby Pán jednal podle naší vůle, jakou pevnost může mít budova? Snažme se naopak, pokud je na nás, abychom se vyhnuly jakémukoli styku s jedovatými zvířaty, neboť Pán často dopouští, aby nás sužovala vyprahlost a špatné myšlenky, aniž bychom se jich dokázaly zbavit. Jindy dopustí, že nás kousnou, aby nás naučil být na pozoru a aby viděl, zda nás mrzí, že jsme Ho urazily.
9. A proto padnete-li někdy, nedejte se tak znechutit, abyste přestaly postupovat vpřed. Z onoho pádu dokáže Pán vytěžit dobro; jako prodavač lektvaru, aby dokázal jeho účinnost, vypije nejdříve jed.
Kdyby nebyl jiný způsob jak měřit naši ubohost a vidět škodu, jakou působí roztržitosti, byl by to vždy boj, jaký musíme podstoupit, abychom se dokázaly usebrat. Jaké je větší zlo než nebýt s to uchýlit se do svého domu? A jestliže se necítíme ve svém domě spokojeny, můžeme snad doufat, že se budeme cítit tak v cizím, když se zdá, že s námi vedou válku ba i přátelé a nejbližší příbuzní, s nimiž, chtě-nechtě, musíme také žít, totiž naše mohutnosti, jež se asi tím mstí za to, co musely snášet od našich vášní? Pokoj, pokoj, mé sestry! Toto je slovo Pána, které tak často říkal svým apoštolům. Nemáme-li a nepostaráme-li se o pokoj ve svém domě, tím méně - věřte mi - jej najdeme v cizím. Pro Kristovu krev, kterou vylil za nás, ať už skončí tato válka! Žádám to po tom, kdo ještě nezačal jít do sebe, zatímco toho, kdo již začal, žádám, aby ho vyhlídka na boj nepřiměla vrátit se zpět. Ať pomyslí na to, že opětný pád by byl horší než první pád, ať zahlédne jeho zhoubnost, ať nedůvěřuje v sebe, nýbrž v Boží milosrdenství; a Pán ho povede z jedné komnaty do druhé, až tam, kde se ho už zvířata nejenže nebudou moci dotknout či obtěžovat, ale kde je bude mít ve své moci a bude si z nich dělat žerty, neboť se bude těšit už v tomto životě z takové hojnosti darů, že to přesahuje jakoukoli touhu.
10. Jak jsem řekla na začátku, už jinde jsem hovořila o tom, jak se máte zachovat při zneklidněních, vyvolaných ďáblem, a jak se začít usebírat a vytrvat v usebranosti, že se nemá používat fyzické síly, nýbrž s mírností a jemnocitně. Zde chci dodat jen toto: podle mého názoru velmi prospívá jednat o těchto věcech se zkušenými osobami, aby si někdo nemyslel, že škodí usebranosti i vyřizování nutných záležitostí. Jen když nezanecháme modlitby. Pán obrací všechno k našemu dobru, i když nám nikdo neřekne jakým způsobem. Dopustíme-li se však této chyby, není jiného léku než s ním znovu začít, neboť jinak se stále více oslabujeme. A kéž se líbí Bohu, abychom si to uvědomily!
11. Avšak - někdo by si mohl pomyslet - je-li tak nebezpečné vrátit se zpět, pak je lepší ani nezačít a zůstat mimo hrad.
Už jsem vám řekla na počátku - a je to Boží slovo - "kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm",5 a že branou do hradu je modlitba. A tedy je čiré bláznovství chtít přijít do nebe, aniž bychom předtím šly do sebe, abychom se lépe poznaly a uvažovaly o své ubohosti, a viděly, kolik dlužíme Bohu a jak máme zapotřebí Jeho milosrdenství.
Pán říká: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."6 A ještě: "Kdo viděl mne, viděl Otce."7 Nuže, nedíváme-li se na Něho nikdy, ani neuvažujeme o tom, co Mu dlužíme, ani o smrti, kterou pro nás podstoupil, to pak nevím, jak Ho můžeme znát a sloužit Mu. A jakou cenu bude mít naše víra bez těchto skutků v Jeho službě? A jakou cenu budou mít naše skutky, oddělené od nedocenitelných zásluh Ježíše Krista, našeho Dobra? A tedy, kdo nás přiměje milovat Pána? Ať se líbí Jeho Velebnosti dát nám pochopit, kolik jsme Ho stály, jak se nesluší, aby byl učedník nad mistra,8 a že je třeba se namáhat, aby člověk dosáhl slávy, a že je nutno se modlit, aby stále neupadal do pokušení.9