Svatá Terezie od Ježíše:
Hrad v nitru
1. Ach, sestry, jak mám mluvit o bohatství, pokladech a slastech pátých komnat. Lepší by bylo o nich a o těch, které ještě zbývají, nemluvit, neboť neexistují odpovídající výrazy, jakož neexistuje rozum, který by je pochopil, ani příměry na jejich vysvětlení. Pozemské věci jsou na to příliš nízké. Poněvadž ale, můj Pane, se Ti zalíbilo, aby některé z Tvých služebnic je často zakoušely, sešli mi světlo z nebe, abych jim je dokázala vysvětlit a vyzbrojila je proti klamům ďábla, když se promění v anděla světla. Koneckonců ony netouží po jiném, než aby se Ti líbily.
2. Zmínila jsem se, že do těchto komnat vstoupí jen některé, avšak měla jsem říci, že se jich tam dostane jen velmi málo. Protože však je tam víc i méně, myslím, že některých věcí se dostane jen málokterým. Nicméně je to vždy velká Boží milost dospět i jen k jejich dveřím, neboť "mnoho je povolaných, ale málo vyvolených".1 Tak i my, které nosíme tento posvátný šat Karmelu, všechny jsme povolané k modlitbě a ke kontemplaci, neboť to byl náš počátek, a jsme potomstvo oněch svatých otců z hory Karmel, kteří ve velké samotě a v naprostém pohrdání světem hledali tuto radost, tuto vzácnou perlu, o níž mluvíme; a přesto jen málokterá z nás se disponuje k tomu, aby dosáhla, co nám Pán odhaluje.
Navenek je všechno v pořádku, avšak chybí nám ještě mnoho ctností nutných k tomu, abychom dospěly do toho stavu, proto nesmíme být nedbalé ani v malých věcech ani ve velkých. Dodávejme si odvahy, mé sestry, a protože trochu nebe na zemi můžeme zakoušet už nyní, prosme Pána, aby nám udělil, že nezůstaneme bez nich vlastní vinou, nýbrž aby nám ukázal cestu a upevnil duši, v níž bychom dolovaly, až bychom objevily skrytý poklad, který máme v sobě. Bude-li se to líbit Bohu, ještě vám o tom něco povím.
3. Řekla jsem, aby "nám upevnil duši", to abyste chápaly, že tělesné síly nejsou nutné, když je Bůh nedá. On nejen nikomu nebrání, aby získal Jeho bohatství, nýbrž se i spokojí, když Mu každý dá, co má. - Buď vždycky veleben tak velký Pán!
Uvědomte si však, mé dcerušky, že On vyžaduje, abyste si nic neponechaly, chcete-li získat, co vám říkám. Ať máte málo či mnoho, chce pro Sebe všechno. Milosti, které z toho budete mít, budou větší nebo menší, ale vždy podle toho, kolik jste dokázaly dát: není lepší důkaz jak vědět, zda naše modlitba dospěla či nedospěla ke spojení.
Nemyslete, že se tato modlitba podobá spánku, jako ta předešlá: říkám spánek, neboť se zdá, že duše je v mrákotách; neboť nezdá-li se, že je zcela uspaná, necítí ani, že by byla bdělá. Zde je naopak uspaná - je v hlubokém spánku - nejen pro všechny pozemské věci, nýbrž i sama pro sebe, takže během krátkého trvání tohoto jevu je tak bez sebe, že nemůže utvořit žádnou myšlenku, i kdyby chtěla. - Zde není zapotřebí žádného úsilí, aby se vyloučilo myšlení.
Miluje-li, neví jak, ani koho; chce-li, neví co: je jakoby mrtvá pro svět, aby víc žila pro Boha.
4. Je to však slastná smrt: protože duše ustane od veškeré činnosti, kterou může vykonávat ve spojení s tělem, a slastná, protože se zdá, že se odděluje od těla, aby mohla lépe žít pro Boha. Opravdu nevím, zda tělu zbývá ještě tolik života, aby mohlo dýchat.
Když na to nyní myslím, zdá se mi, že mu opravdu nezbývá nic. Aspoň si to neuvědomuje, jestliže dýchá.
Rozum by se chtěl zabývat jen a jen tím, aby pochopil něco z toho, co duše zakouší, poněvadž ale mu to jeho síly nedovolují, zůstane tak ohromen, že i když se zcela neztratí, nemůže hýbat ani rukama ani nohama, jak by se řeklo o nějaké osobě, která upadla do tak hluboké mdloby, že se nám zdá být mrtvá. Ach, Boží tajemství! Nikdy se neunavím o nich mluvit; když pomyslím, že bych mohla umožnit, aby se z nich něco pochopilo, jsem ochotna říct i tisíc pošetilostí, jen když se mi to jednou podaří, a postarat se tak, aby Bůh byl více chválen.
5. Řekla jsem, že tato modlitba se nepodobá spánku. V předešlé komnatě, dokud si duše nezískala opravdu důkladnou zkušenost, trápí se stále pochybami o tom, co prožívá, zda to nebyl klam, zda nespala, zda to pochází od Boha nebo od ďábla, který se proměnil v anděla světla, a mnoho jiných obav. Ostatně není dobré, když takové pochyby vůbec nevyvstanou, neboť je nebezpečí, že se do toho někdy opravdu vmísí naše přirozenost.
Jestliže se tam jedovatá zvířata nemají možnost dostat, pak tam mohou proniknout některé ještěrky, které se pro svou mrštnost dostanou všude: míním tím drobné myšlenky pocházející z představivosti a z toho, o čem jsem mluvila, které sice nenadělají škodu - zvláště, když si jich nevšímáme - často však obtěžují. Sem naopak nemohou proniknout ani nejmenší ještěrky, neboť představivost, paměť ani rozum nejsou s to zabránit takovému dobru. Ba odvažuji se tvrdit, že jde-li o pravé spojení s Bohem, pak tam nemůže vstoupit a škodit ani ďábel, neboť tehdy je Bůh spojen s podstatou duše a zlý duch se nejen neodvažuje přiblížit se, ale myslím si, že se v těchto tajemstvích vůbec nevyzná.
Je to přece jasné. Říkají-li, že nezná naše myšlenky,2 tím spíše nemůže znát toto tajemství, jež Bůh nesvěří ani rozumu. Ach, ten závratně šťastný stav, v němž zlořečený nemůže napáchat žádnou škodu! Duše z něho vychází nezměrně obohacena, neboť Bůh v ní působí, aniž by Mu kdo překážel, ba ani my sami. - Co by tedy nedal Ten, který tak rád dává a může dát, kolik chce?
6. Zdá se, že vás uvádím ve zmatek. Řekla jsem - jde-li o spojení s Bohem, jako by existovala jiná spojení.
To se rozumí, že jsou!
Někdy ďábel kvůli jistým marnivostem umožní duši vyjít ze sebe, protože po tom vášnivě dychtí, i když ne tímtéž způsobem a s toutéž radostí, uspokojením, zalíbením a pokojem, jímž je duše naplněna, je-li to Božím dílem. Slasti opojení a útěchy země nejen že se nedají srovnávat se zážitky, které působí Bůh, nýbrž mají docela odlišný původ, a z toho vyplývá naprosto jiný účinek, jak jste to snad i vy samy zakusily. Uvedla jsem na jiném místě,3 že je to, jako by ty první se pociťovaly na povrchu těla a ty druhé v morku kostí. Tehdy jsem to vysvětlila poměrně dobře, teď to však lépe nedokážu.
7. Zdá se mi však, že vám to ještě nestačí a že se obáváte, abyste neupadly do klamu.
Při rozlišování těchto vnitřních věcí se naráží na velké obtíže. Nicméně pro ty, kdo mají zkušenost, může stačit, co jsem řekla, přestože jejich rozdílnost je daleko větší. Teď vám řeknu jasné znamení, abyste neupadly do klamu a zjistily, že je to dílo Boží. Pán mi to právě připomenul a myslím si, že je bezpečné.
V obtížnějších otázkách, i když mám dojem, že je chápu a že říkám pravdu, užívám vždycky tento výraz: "Zdá se mi." Tím chci dát najevo, že jsem ochotna se podřídit těm, kdo o tom vědí víc, jestliže se mýlím. A oni, ačkoli tyto věci nezakusili, přece jen mají jistý smysl, který je jim vlastní, a poněvadž je Bůh ustanovil, aby byli světlem své Církve, On sám je osvěcuje, mají-li připustit, že je pravdou nějaké tvrzení. Nejsou-li lehkomyslní, nýbrž opravdoví služebníci Boží, nejen že se nepohoršují nad těmito úchvatnými jevy, nýbrž jsou přesvědčeni, že Bůh může vykonat daleko větší; a jedná-li se o dosud nejasné jevy, najdou způsob, jak je připustit tím, že prostudují ty, jež byly popsány.
8. Mám s tím velkou zkušenost, stejně jako s ustrašenými polovzdělanci, protože jsem to draze platila. Kdo nevěří, že Bůh dokáže vykonat daleko víc, a nepřipouští, že by se Mu mohlo líbit a že se Mu dosud líbí sdílet se tu a tam svým tvorům, ten, podle mého názoru, zavřel dveře, takže nemůže přijmout žádný Boží dar. Vy, sestry, se tomuto úzkostlivě vyhýbejte, věřte vždycky, že Bůh může udělat mnohem víc, a nikdy nezůstávejte u toho, abyste prověřovaly, zda je ctnostný nebo ne ten, kdo dostává tyto milosti. Pán ví proč, my se Mu do toho nemáme míchat. Služme Bohu s pokorou a prostotou srdce a chvalme Ho za tato úchvatná díla.
9. A nyní o znamení, které považuji za bezpečné. Pozorujte tuto duši, které Bůh zastavil činnost rozumu, aby ji tím víc obohatil pravou moudrostí. Po celou dobu, jež je v tomto stavu -je to vždy krátce a duši se to zdá ještě kratší - nic nevidí a nic necítí. Avšak Bůh se vtiskuje do jejího nitra, a když se vzpamatuje, nemůže vůbec pochybovat, že byl Bůh v ní a ona v Bohu. Tato pravda jí zůstane tak živě vrytá, že o ní opravdu nemůže pochybovat ani na ni zapomenout, ba ani po mnoha letech, i když jí Bůh znovu neudělí tu milost, nemluvě o dalších účincích, ke kterým se vrátím později. - Tato jistota je právě znamením, o němž jsem mluvila.
10. Ale vy mi namítnete: Jak se vidí nebo pozná, že je to Bůh, když se nic nevidí a nic nechápe?
Neříkám, že se vidí v té chvíli, ale později; a to ne, že by to bylo nějaké vidění, nýbrž naprostá jistota, jež naplňuje duši, která může pocházet jen od Boha.
Znám jednu osobu, která nevěděla, že Bůh se nachází v každé věci svou přítomností, svou mocí a svou podstatou, ale jasně to pochopila, když jí Pán jednou projevil přízeň tohoto druhu. Když se zeptala jednoho z těch polovzdělaných, o nichž jsem se zmínila předtím, jakým způsobem je Bůh v nás přítomen, on nevěděl víc než ona sama před tímto osvícením, a tedy odpověděl, že v nás přebývá svou milostí; ona však byla tak jista tou pravdou, že mu nevěřila. Později se vyptávala dalších osob, které jí řekly, jak se věci mají, a to ji velmi potěšilo.4
11. Avšak pozor, abyste neupadly do omylu, myslíce si, že tato jistota se týká tělesné formy, jako je tělo našeho Pána Ježíše Krista přítomné neviditelně v Nejsvětější svátosti. Tu není nic podobného, protože se jedná pouze o božství.
- Jakou ale lze mít jistotu o nějaké věci, která se nevidí?
- Já nevím. Jsou to Boží díla. Avšak vím, že říkám pravdu.
Kdyby v tom nebyla tato jistota, pak by podle mého názoru se celá duše nespojila s Bohem, nýbrž jen jedna z jejích mohutností anebo nějaký jiný druh milostí, které Pán užívá.
A pak není třeba pátrat po tom, jak k těmto jevům dochází. Proč se tak unavovat, když je náš rozum stejně nemůže pochopit? Stačí, když víme, že Ten, kdo je působí, může učinit všechno. Je to Boží působení, vůči němuž naše úsilí není ničím. Jsme-li tedy neschopné je dosáhnout (vlastními silami), varujme se toho, abychom je chtěly pochopit.
12. Co se týká této neschopnosti, vzpomínám si, co říká nevěsta ve Velepísni; samy jste to jistě slyšely: "Král mě vedl do své komnaty," nebo myslím, že říká "uvedl".5 - Prostě říká, že tam nešla sama od sebe. Pak ještě říká, že hledala svého Miláčka hned tam hned jinde.6 A modlitba, o níž mluvím, je právě komnata, do níž nás chce Pán uvést, ale kdy a jak chce On. My samy tam svým úsilím nemůžeme vstoupit. Zde, abychom lépe zvýraznily jeho podivuhodné činy, není třeba nic jiného než podrobit Mu vůli a dát si dobrý pozor, abychom neotevřely brány svých mohutností a smyslů, jež jsou ponořeny do spánku, neboť chce vstoupit do středu duše, aniž by prošel nějakými dveřmi, jako přišel ke svým učedníkům, když jim řekl: "Pax vobis",7 a jako vyšel z hrobu, aniž by odstranil kámen.
13. Jaké velké věci uvidíme, moje sestřičky, budeme-li se snažit kontemplovat pouze svoji ubohou nízkost a považovat se za nehodné být služebnicemi tohoto svrchovaného Pána, Jehož podivuhodné skutky jsou opravdu nepochopitelné! ... Buď vždycky veleben! Amen.