Svatá Terezie od Ježíše:
Hrad v nitru
1. Poznala jsem několik duší - ba myslím, že mohu říci: mnoho - jež dosáhly tohoto stavu a žily po mnoho let, pokud se dá soudit, velmi počestně a spořádaně jak navenek, tak ve svém nitru. A přesto, když se zdálo, že už jsou pány nad světem, anebo aspoň zbaveny iluzí, stačilo, aby je Jeho Velebnost vystavila zkoušce v ne nějak závažných věcech, a hned upadaly do takového zneklidnění a duchovního zmatku, že jsem se tomu divila a náramně mě to mátlo.
Dávat rady je zbytečné. Pod záminkou, že se už tak dlouho cvičí ve ctnosti si myslí, že jsou s to poučovat druhé a že mají všechny důvody zakoušet ony věci.
2. Nenašla jsem a nenacházím jiný způsob jak potěšit takové duše než ukázat jim, že mě to velice trápí, vždyť je také proč, když je vidím v tak ubohém stavu. Není dobré jim vyvracet jejich názory, protože se umí tak dobře klamat svými úvahami, že si myslí, že trpí z lásky k Bohu, takže nakonec dospějí k tomu - a to je další klam tak pokročilých duší! - že se nikdy nepřesvědčí o své nedokonalosti. Není se co divit, že člověk cítí zkoušky, ale zdá se mi, že by to mělo být jen krátce.
Když chce Bůh, aby jeho vyvolení citelně zakusili svou ubohost, vezme jim nakrátko svou přízeň: a to stačí, aby se dobře poznali. Výsledek zkoušky se projeví bezprostředně a oni neváhají uznat, jak jsou nedokonalí, i když je to někdy méně mrzí kvůli tomu, co to způsobilo, jako spíše že je pokořuje taková citlivost na tak malicherné věci, i když to nechtějí. Nicméně si myslím, že i toto je velká Boží milost, protože je to velmi užitečné pro pokoru, ačkoli je to nedokonalost.
3. Tak tomu není u osob, o nichž právě hovořím. Ty totiž ve své mysli prohlašují za svaté zkoušky, které snášejí, a chtějí, aby je prohlašovali za svaté i ostatní.
Chci uvést nějaký příklad, abychom se mohly lépe poznat a uměly se samy prověřovat, dříve než nás vyzkouší Pán, neboť je mnohem prospěšnější znát se a být připravené.
4. Jedna bohatá osoba, která nemá děti ani dědice, jimž by odkázala své majetky, utrpí ztrátu na penězích. Nicméně to, co jí zůstane, pokryje její potřeby i udržování domu, a ještě jí zbude. A když tedy tato osoba propadá bezbřehému smutku, jako by jí nezůstalo ani na chléb, jak ji může Pán žádat, aby z lásky k Němu opustila všechno? Řekne vám, že se trápí proto, že na to doplatí chudí. Avšak já si myslím, že Pán spíše než almužnu si přeje, abych srovnala svou vůli s Jeho a uchovávala si v duši pokoj. Jestliže toho ona osoba nedosáhne, protože ji Bůh ještě nepřivedl k velké dokonalosti, to není tak důležité: ať si však uvědomí, že ještě není vnitřně svobodná, a tím se disponuje, aby ji přijala, jen když o ni prosí.
Anebo jiná, jež má pro své potřeby dost, ba i nadbytek. Naskytne se jí příležitost získat větší bohatství. Přijmout je, když je někdo daruje, budiž; avšak shánět je a po jeho nabytí se namáhat získat ho ještě víc, byť i s nejlepšími úmysly na světě - a musí je mít opravdu výtečné, neboť se jedná o ctnostnou osobu, jež věnuje hodně času modlitbě - pak si může být jista, že se nikdy nedostane do vyšších komnat, poblíž Krále.
5. Podobně je tomu, když se přihodí něco, kvůli čemu je jimi pohrdáno, nebo ztratí trochu své cti. Pán, který rád vyvyšuje ctnost veřejně, dá jim milost snést tu potupu, aby tím neutrpěla ctnost, o níž si myslí, že ji mají, nebo aby je odměnil -jak dobré je toto naše Dobro - za služby, které Mu prokázaly. Nicméně zůstane v nich určité zneklidnění, jehož se nedokážou zbavit, nebo aspoň ne tak rychle.
Dobrý Bože! A nejsou to ti, kteří se už tolik narozjímali o utrpení Páně, o prospěšnosti protivenství a že touží trpět? A pak chtějí, aby všichni žili jako oni! A kéž se líbí Bohu, aby si ještě nemysleli, že trpí za hříchy druhých a nepovažovali svá trápení za záslužná.
6. Bude se vám to zdát, sestry, nemístné nebo aspoň, že se vás to netýká, protože zde k takovým věcem nedochází. Nejenže nemáme bohatství, ale ani se po něm nesháníme, ba ani je nechceme; a nikdo nám také kvůli tomu nenadává.
Avšak toto jsou příměry, ne skutečné události. Nicméně se náramně hodí na mnohé věci v našem životě, o kterých se tu není třeba zmiňovat, neboť není k tomu důvodu. Z toho však můžete poznat, nelpíte-li na tom, co jste opustily. Máte dost příležitostí vyzkoušet se, neboť nejrůznější drobnosti se vyskytují i zde, a na nich můžete poznat, zda ovládáte své vášně. Věřte mi, že není důležité nosit nebo nenosit řeholní šat, nýbrž cvičit se v ctnosti, podřídit se ve všem Boží vůli, aby náš život probíhal v souladu s Jeho rozhodnutími, a nechtít, aby se dělo podle naší vůle, nýbrž podle Jeho. Protože jsme ještě tak daleko nedospěly, pokora, opakuji! Ona je balzámem na každou ránu, a kdybychom jí byly dobře vybaveny, pak Bůh, který je lékařem, by nás neváhal uzdravit.
7. Kající skutky těchto duší jsou tak dobře odměřované jako celý jejich život. A velmi jim záleží na životě! To ovšem kvůli tomu, říkají, aby mohly sloužit Bohu: a to není nic špatného. A tak konají kající skutky velmi úsporně, aby si neuškodily na zdraví. Nemějte obavy, že se zabijí! V tomto bodě jsou velmi opatrné a jejich láska zase není tak prudká, aby jednaly bezhlavě.
Já bych však chtěla, abychom se nespokojovaly s takovou službou Bohu, pořád tak pomalou, že nikdy nedosáhneme cíle. A přece si myslíme, že putujeme, ba že se i unavujeme! Je to však úporné putování; a bude to již mnoho, neztratíme-li cestu. Jestliže stačí osm dní na cestu z jedné země do druhé, zdá se vám to dobré vynaložit na ni celý rok, ve sněhu, v dešti, ve vichrech a na špatných stezkách? Není lepší vykonat to všechno v jediném okamžiku, zvláště když jsou tam nebezpeční hadi? Jak pádné důvody bych k tomu mohla uvést! Kéž chce Bůh, abych já sama nebyla v tomto bodě, neboť se mi to mnohokrát zdá.
8. Postupuje-li někdo s takovou obezřetností, vidí všude nebezpečí, má strach ze všeho a nemá odvahu jít dál.
Ach, kdybychom mohly dospět do oněch komnat a přenechat druhým, aby vykonali cestu za nás! Protože je to však nemožné, dodejme si, sestry, odvahu, vložme do rukou Božích své důvody a své obavy a zapomeňme přitom na svou přirozenou slabost, jež by nám mohla dělat starosti. O naše tělo ať se starají představení: ať na to myslí oni! A my jen zrychleme krok, abychom spatřily Pána. Ačkoli v tomto domě nemáte žádné pohodlí nebo jen málo, přesto by vás mohla hodně oklamat starost o zdraví, aniž byste proto byly zdravější. Vím to ze zkušenosti, stejně jako vím, že není třeba klást důraz na tělesná umrtvování, jež jsou koneckonců vedlejší.
Zrychlit krok, to vyžaduje velkou pokoru. A jestli jste mi dobře rozuměly, pochopily jste, že právě v tom chybují ti, kteří nejdou dál.
A my si nikdy nemysleme, že jsme udělaly víc než pár kroků, spíše si připomínejme, že naše spolusestry jich udělaly mnohem víc. Máme nejen toužit po tom, abychom byly považovány za nejubožejší, nýbrž i máme usilovat o to, aby o tom byli všichni přesvědčeni.
9. Tak velmi pokročíme. V opačném případě budeme stát celý život na témže místě, uprostřed tisícerých trápení a ubohostí. Putování nás bude strašně nudit a tížit, protože nejsme umrtvené, zatímco jiní, kteří odstranili všechny překážky, vystoupí do komnat, o nichž mi zbývá ještě mluvit.
Spravedlivý a milosrdný Bůh, Jehož dary jsou vždy větší než naše zásluhy, nenechá bez odměny ani ty, kteří přebývají v těchto komnatách, a dá jim takové radosti, že daleko převyšují všechny rozkoše a zábavy světa. Avšak myslím, že jim nedá příliš mnoho duchovních zážitků, leda jen někdy, a to jako pozvání, aby jim dal spatřit, co duše zakouší v jiných komnatách, aby se disponovaly tam vstoupit.
10. Bude se vám zdát, že radosti a duchovní zážitky jsou jedno a totéž, a budete se mě ptát, proč je rozlišuji.
Mně se zdá, že jsou velmi rozdílné, ale mohla bych se i mýlit. O tom, co si myslím, budu hovořit ve čtvrtých komnatách, jež přijdou potom; tam to bude víc na místě, neboť bude třeba mluvit o slastech, které tam Pán uděluje. Ačkoli se zdá, že je zbytečné o tom pojednávat, možná že z toho načerpáte prospěch, neboť poznáte-li jednu i druhou věc, budete usilovat o tu lepší. Mimoto duše, které si myslí, že už mají všechno, budou zahanbeny. Jsou-li však pokorné, budou za to Pánu děkovat; v opačném případě budou stěží skrývat své rozladění, i když bezdůvodné, neboť dokonalost, jakož i odměna, není dávána nutně tomu, kdo zakouší slasti, nýbrž, kdo miluje víc a důsledněji jedná podle spravedlnosti a pravdy.
11. Je-li to pravda, jakož skutečně je, budete se mě ptát, k čemu to slouží jednat o těchto vnitřních milostech a snažit se pochopit, co vlastně jsou. Ani já to nevím: je třeba se zeptat toho, kdo mi přikázal psát. Není mou povinností diskutovat s představenými - to se opravdu nesluší - nýbrž poslechnout. Nicméně toto vám mohu říci.
Ještě předtím než jsem dostala tyto milosti a neměla o nich žádnou zkušenost, ba ani mi nepřišlo na mysl, že ji mám - a to právem, protože by bylo pro mne příliš krásné, kdybych mohla předpokládat, že jsem se aspoň v něčem líbila Bohu - když jsem čítávala o milostech a útěchách, jimiž Bůh zahrnuje duše, které Mu slouží, mívala jsem obrovskou radost a má duše vzdávala Pánu velké chvály. Když jsem to tedy činila já, navzdory své velké ubohosti, což Ho nebudou chválit daleko víc ctnostné a pokorné duše? A proto, i kdyby se dosáhlo jen toho, že Ho bude chválit jen jediná duše, stálo by to za to, podle mého názoru, pochopit a dát pochopit slasti, jež vlastní vinou ztrácíme.
A nadto tyto projevy přízně, jež pocházejí od Boha, zaněcují tolik lásky a dodávají tolik síly, že nám umožňují kráčet s menší námahou a růst v dobrých skutcích a ve ctnosti. Důležité je, abychom se vlastní vinou nezastavili. Dokážeme-li to, Pán je spravedlivý a dá nám jiným způsobem, co nám odpírá tímto. On ví proč a Jeho úradky jsou skryté, ale bezpochyby je to vždy k našemu většímu dobru.
12. Duše, které z Boží dobroty dospěly do tohoto stavu - a to je nemalé milosrdenství, že se snaží vystupovat stále výš - získají mnoho, budou-li se usilovně snažit cvičit se v poslušnosti. I když se nejedná o řeholní osoby, bylo by velmi užitečné, jak to už dělají mnozí, mít duchovního vůdce, být mu podřízeny, aby tak ve všem zapíraly svou vůli, jež je hlavní příčinou každého našeho ztroskotání; ne tedy někoho, kdo má tytéž názory jako my a jedná příliš ohleduplně, nýbrž takového, který vůbec nelpí na věcech tohoto světa. Nic nám totiž víc nepomáhá dobře se poznat, jako stýkat se s osobami, které nepřeceňují světské hodnoty. Avšak některé věci se nám zdají nemožné; vidíme-li však, jak je druzí lehce konají, dostaneme odvahu, a pozorujeme-li jejich let, usilujeme také vzlétnout jako mladí ptáci, když se učí létat, napodobují postupně své rodiče, aniž by se hned vydávali na velké lety. Sama vím, jak je to užitečné.
I když jsou tyto osoby pevně rozhodnuté neurazit Boha, je vždycky dobré, aby se vyhýbaly jakékoli příležitosti, neboť by se mohly snadno vrátit do prvních komnat, od nichž nejsou příliš vzdáleny. Jejich síly ještě nemají pevný základ jako u těch, kteří prodělali mnohá utrpení a už znají bouře světa; vědí, že z nich nesmí mít strach a že světské rozkoše nestojí za to. Tyto by se však mohly vrátit zpět i kvůli jediné bouři, kterou Satan umí rozpoutat proti nám. A kdyby z upřímné horlivosti chtěly zabránit hříchům druhých, mohlo by se stát, že nedokážou čelit nebezpečí, v němž by se ocitly.
13. Starejme se o své chyby, a ne o chyby druhých. Avšak právě tyto obezřetné osoby se všemu diví, zatímco v důležitých věcech by se snad mohly mnoho naučit od těch, nad nimiž žasnou. Snad se dovedou lépe chovat navenek a vystupují skromně, ale to není rozhodující, i když je to dobré. Není rozumné vyžadovat, aby všichni šli naší cestou: tím méně pak učit cestě dokonalosti, když se ani neví, co to je. I když tato touha prokazovat druhému dobro je Božím vnuknutím, je možné dopustit se tam mnoha chyb. Proto je lepší držet se toho, co předpisuje naše řehole, totiž: "Žít stále v mlčení a naději."1 O duše druhých bude pečovat Bůh; a my jim budeme mnohem prospěšnější, když je budeme odporoučet Pánu. - Jemu buď vždycky chvála!