index

Svatá Terezie od Ježíše:
Hrad v nitru


ŠESTÉ KOMNATY
3. kapitola:

1. A ještě jiným způsobem Bůh obyčejně burcuje duše. Zdá se, že je to vyšší milost než ty předešlé; protože však duše může být vystavena většímu nebezpečí, chci o ní mluvit trochu déle. Jedná se o určitá slova, která říká duši a jež mohou být různého druhu. U některých se zdá, že přicházejí zvenčí, jiné z nejhlubšího nitra duše, jiné opět z její vyšší části a opět jiné zevně, takže je slyší tělesnýma ušima, neboť se jí zdá, že jsou řečeny jasným hlasem.1
  Někdy - ba často - to může být jen výplod fantazie, zvláště u osob, jejichž slabostí je velká představivost nebo melancholie: mám na mysli už pořádnou melancholii.

2. Těmito dvěma druhy osob se podle mého názoru netřeba zabývat, ani když tvrdí, že vidí, slyší a chápou; a vystříhat se i toho, abychom je znepokojovaly poukazem, že jsou obětí ďábla, ale naslouchat jim jako nemocným osobám. Představená nebo zpovědník, jimž se svěří, ať jim doporučí, aby tomu nepřikládaly důležitost, neboť ve službě Bohu to nemá velkou cenu, a že tímto způsobem jich ďábel už mnoho oklamal. Nicméně aby je víc netrápili - vždyť už toho mají dost kvůli své povaze - ať dodají, že jim se to nestane. Kdyby se jen řeklo, že je to melancholie, pak by to nemělo konců: tvrdily by, že vidí a slyší, a zapřísahaly by se, neboť jim se to tak jeví.

3. Je třeba zprostit je povinnosti modlit se a všemožně je přivést k tomu, aby nedbaly na to, co slyší, neboť ďábel, i když neškodí těmto nemocným duším, může je použít, aby škodily jiným. Ať se jedná o nemocné nebo zdravé duše, v těchto věcech je třeba vždy nedůvěřovat, dokud se nerozpozná, od jakého ducha pocházejí. Proto je vždy lepší zpočátku se stavět na odpor: jsou-li to Boží věci, pak jim zkoušky poslouží jen k tomu, aby tím víc rostly a zmohutněly. Nicméně je třeba se vystříhat toho, aby duše nebyla příliš zneklidňována nebo tísněna, zde nemůže nic jiného dělat.

4. Vraťme se nyní k vnitřním oslovením, o nichž jsem mluvila; ať k nim dochází jakýmkoli způsobem, mohou pocházet od Boha, od ďábla či z vlastní obrazotvornosti. Chci nyní říci - dokáži-li to s Boží pomocí - podle jakých znamení poznáme jejich původ a kdy mohou být nebezpečné.
  Mnoho osob oddaných modlitbě je tím vyznamenáno. Já bych vás, sestry, ráda přesvědčila, že v tom není nic zlého, věřit tomu nebo nevěřit. Pokud se týkají pouze vás a jsou to slova útěchy nebo upozornění na vaše chyby, málo na tom záleží, kdo je jejich autorem - i kdyby byly jen výplodem fantazie. Jen když si nemyslíte - a to i kdyby pocházely od Boha - že jste kvůli tomu lepší než ostatní. Copak Pán neřekl mnoho takových slov i farizeům? Důležité je pouze načerpat z toho prospěch. A vůbec si nevšímejte těch, jež nejsou plně ve shodě s Písmem Svatým, i kdyby vám je říkal sám ďábel. Musíme je považovat za pokušení proti víře, i když jsou jen plodem naší slabé představivosti, a odporovat jim, až ustanou. A zcela jistě přestanou, protože nemají sílu.

5. Abychom posoudily, zda taková slova pocházejí od Boha, není dobré zaměřit se na to, jak se slyší, zda zevně či zevnitř duše nebo z její vyšší části. Nejjistější znamení jsou, podle mého názoru, tato:
  První a velmi přesvědčivé je svrchovaná moc, jakou v sobě mají ta slova, neboť jsou to zároveň slova i skutky.
  Vysvětlím to lépe. Duše je zachvácena vnitřním nepokojem a trýzní, o níž jsem mluvila, je vyprahlá a rozum je jako v temnotách; avšak jediné takové slovo jako: "Netrap se!" ji naplní pokojem a vyrovnaností, takže je ponořena do světla a zbavena onoho trápení, o němž si myslela, že se z něho nevymaní, ani kdyby se celý svět a všichni učení snažili, seč mohou, poradit jí, jak se má uklidnit. - Snad je ztrápená a plná strachu, protože jí zpovědník nebo jiné osoby tvrdili, že je v moci zlého ducha; avšak pouze ta slova: Já jsem to, neboj se! - ji zcela uklidní, naplní ji útěchou a zdá se jí, že ji nikdo nepřiměje, aby věřila něčemu jinému. - Jindy naopak má veliké starosti, jak dopadnou určité důležité záležitosti. Je ubezpečena, že vše dobře dopadne. Nabude jistotu a zcela se uklidní. A tak je tomu v mnoha jiných případech.

6. Druhé znamení - v duši zavládne veliký pokoj a zbožné, uklidňující usebrání, takže je disponována chválit Boha.
  Ach, Pane! Jestliže jediné Tvé slovo má takovou moc nad Tvým pážetem - i když v tomto příbytku nemluvíš Ty, nýbrž jeden z Tvých andělů - co pak učiníš Ty, když se duše s Tebou spojí a Ty s ní prostřednictvím lásky?

7. Třetí znamení: tato slova nezmizí z mysli ani po velmi dlouhé době. Některé pak se nezapomenou nikdy, jak se to stává u těch, které běžně slýcháme; mám na mysli ta, která slýcháme od lidí; ta však neudržíme vryta v paměti, i když je pronesou vážené a učené osoby, ani jim tak nevěříme, týkají-li se budoucích událostí, jako těmto. Tato slova totiž dodávají naprostou jistotu, a proto když při nějakých zdánlivě nemožných věcech vyvstanou nějaké pochybnosti a rozum zaváhá, duše setrvává v takové jistotě, že o tom nikdy nezapochybuje, přestože se jí zdá, že všechno probíhá jinak, než jak tomu rozuměla. Uplynou i dlouhá léta, ale ona nepřestane myslet na to, že je Bůh uskuteční a že použije takových prostředků, které lidé ani netušili, jak se to vždy stává. Nenechá však trpět tím, že se mnoho věcí nedaří. Protože jí to bylo řečeno před dlouhou dobou a necítí jejich účinky a tehdejší jistotu o jejich původu, zavalí ji pochybnosti a vtírá se jí, zda nebyla od ďábla, či zda nebyla výplodem fantazie. Když je však slyší, nejen že nemá žádné pochybnosti, nýbrž byla by ochotna i zemřít, aby dosvědčila jejich pravdivost.
  Podle mého názoru tyto nejistoty asi pocházejí od ďábla, který se snaží sužovat a zastrašovat duši, zvláště když z naplnění těchto slov má vzejít velký prospěch pro druhé nebo když se jedná o díla k větší cti a službě Boží. Jestliže se vyskytnou obtíže, ach, jak ji dokáže zlý duch využít! Když k ničemu jinému, tak k oslabení víry. A nevěřit, že Bůh je tak mocný, že vykoná věci, jež přesahují náš rozum, už to je velká škoda.

8. Avšak navzdory všem těmto útokům, přestože zpovědníci tvrdí, že jsou to iluze, přestože velký počet neúspěšných kroků vnuká přesvědčení, že jejich splnění je nemožné - stále zůstává - nevím kde - tak živá jiskra jistoty, že sama duše by ji nemohla uhasit, i kdyby chtěla, a to ani tehdy, kdyby všechna naděje už vyhasla. Nakonec se Boží slovo uskuteční a duše je tak plná radosti, že nechce nic jiného než stále chválit Pána, a to spíše kvůli tomu, že se splnilo, co jí řekl, než kvůli samotnému dílu, přestože může mít pro ni veliký význam.

9. Nevím, proč duši tak záleží na tom, aby slyšela tato pravdivá slova. Nemyslím však, že by se nějak trápila, když se neozvou, neboť koneckonců jen oznamuje, co jí bylo řečeno. Při podobné příležitosti si jedna osoba vzpomenula na proroka Jonáše, když se obával, že Ninive nebude zničeno.2 Ostatně poněvadž se jedná o Božího Ducha, jenž je svrchovaná pravda, je jen spravedlivé, aby Mu duše byla věrná a přála si, aby některé Jeho tvrzení nebylo falešné. Proto je její radost nezměrná, když po tisíci zvratech a navzdory všem obtížím je svědkem, jak se uskutečňuje to, co pochopila. Dala by přednost jakémukoli protivenství, jen aby se naplnila slova, o nichž nemá pochyb, že pochází od Boha.
  Všechny duše snad nebudou mít tuto slabost, může-li se to nazývat slabostí. Já sama ji nepovažuji za špatnou a neodvažuji se ji odsoudit.

10. Pocházejí-li taková slova z fantazie, nemají žádný z těchto příznaků, ani jistotu ani pokoj ani vnitřní radost, výjimečně se cítí, je-li duše hluboce ponořena do modlitby klidu nebo do duchovního spánku. Vím, že je to možné, neboť se to stalo osobě, kterou znám.
  Existují duše, jež mají tak slabý temperament nebo obrazotvornost - nebo nevím kvůli čemu jinému - že ponoří-li se jednou do této hluboké usebranosti, jsou tak bez sebe, že zvenčí nic nevnímají: všechny smysly jsou uspané a ony se podobají spícímu člověku, a někdy také opravdu spí. V tomto stavu si představují jako ve snu, že k nim někdo mluví; vidí věci a myslí si, že jsou od Boha, ačkoli jim nakonec zůstanou účinky jako ze snu.
  Může se také přihodit, a někdy se to opravdu stává, že totiž zatímco se velmi zbožně modlí, zdá se jim, že Pán odpovídá na to, co chtějí. Nicméně kdo má velkou zkušenost, nebude moci nikdy zaměnit Boží slova s těmi, jež pocházejí z fantazie.

11. Nejvíc strachu nahání, že jsou od ďábla. Mají-li však příznaky, o nichž jsem mluvila, pak můžeme být jisty, že jsou od Boha. Nicméně ačkoli se zdá, že pocházejí od Něho, a jsme o tom přesvědčeny, nesmíme si být nikdy tak jisté udělat nějakou věc - ba i jen na ni myslet - bez rady učeného a prozíravého zpovědníka a pravého Božího služebníka, zvláště když ta slova přinášejí závažné věci, jež je třeba sdělit nebo vykonat, ať už se týkají samé duše nebo jiných osob. Toto je Boží vůle, a tím bude zachovávat Jeho příkaz, neboť On sám nám řekl, abychom poslouchali zpovědníka jako Jeho.3 Vždyť o původu těchto slov se nemůže pochybovat a v těžkostech jsou velkým povzbuzením. Pán bude zpovědníkovi pomáhat a bude-li chtít, přivede ho k tomu, aby uvěřil, že se jedná o Jeho Ducha. V opačném případě nejste k ničemu zavázány. Jednat jinak a vést se podle vlastního názoru se mi zdá velmi nebezpečné. Proto vám, sestry, doporučuji, od našeho Pána, abyste tak nikdy nečinily.

12. Bůh také mluví jiným způsobem k duši; působí v ní tak, že se mi to zdá velmi zřejmé: totiž cestou rozumového vidění, jak později vysvětlím. Probíhá to v samém nitru duše: ušima duše slyší Pána, který pronáší slova, ale tak jasná a tak utajená, že se není třeba obávat žádného ďábelského zasahování; svědčí proti tomu způsob, jak se slyší, ale i účinky, které vyvolávají a jež nám umožňují tomu uvěřit. Když nic jiného, tak získáme jistotu, že to není výplod fantazie: s trochou obezřetnosti lze mít vždy jistotu, a to z těchto důvodů.
  Za prvé - musí mít rozdílnou jasnost, takže slova pocházející od Boha jsou tak jasná, že nelze vynechat ani jednu slabiku, aniž bychom si to neuvědomily. Vzpomínáme si dokonce, zda byla řečena tím či oním způsobem, ačkoli jak v jednom, tak ve druhém mají vždy týž smysl. Zatímco slova, pocházející z fantazie nejsou ani jasná ani určitá, ale jako nějaká věc v polospánku.

13. Za druhé - často se na to ani nemyslí - přicházejí náhle, i uprostřed rozhovoru. I když někdy navazují na myšlenky, jež táhnou myslí, nebo na ty, jimiž jsme se zabývaly předtím, přesto se často týkají událostí, na něž jsme ani nepomyslely ani nevěřily, že by byly možné. A proto by je obrazotvornost nemohla vyrobit ani oklamat duši tím, že by uvěřila něčemu, po čem nikdy netoužila, co nikdy nechtěla ani nepoznala.

14. Za třetí - když mluví Bůh k duši, ta jen naslouchá, zatímco při slovech pocházejících z fantazie duše skládá krok za krokem, co chce slyšet.

15. Za čtvrté - mezi těmi slovy je obrovský rozdíl: jedním slovem Boha se pochopí mnohem víc, než rozum v tak krátké chvíli dokáže předložit.

16. Za páté - neboť často, zatímco se vnímají slova, člověk chápe mnohem víc než to, co znamenají, ačkoli je to bezhlasně a takovým způsobem, který neumím vysvětlit. Avšak o tomto způsobu chápání budu mluvit na jiném místě důkladněji, neboť se jedná o velmi překvapivou skutečnost, a abych chválila našeho Pána.
  Některé osoby měly pochybnosti ohledně těchto způsobů chápání, zvláště jedna, která se tím velmi trápila, a jako ona jich bude víc, které se budou chtít stále ujišťovat. Té osobě se jich dostalo mnohokrát, a proto mohla prověřovat celou věc s větší pozorností. Zpočátku se nejvíc obávala, že jde pouze o výplod její fantazie.
  Velmi brzo se pozná, zda mluví ďábel. Jistě jeho lstivost nezná míry a dokáže se přeměnit i v anděla světla; avšak to jen slovy, tím, že je pronese tak jasně, že zní jako slova Ducha pravdy, aniž by zanechala pochybnosti. Nicméně nebude moci vyvolat účinky: nejenže nezanechá duši v pokoji a ve světle, nýbrž ji i naplní zmatkem a neklidem. Dodávám však, je-li duše pokorná a navzdory slovům, jež slyší, nebude jednat, aniž by se předtím poradila se zpovědníkem, pak jí ďábel nebude moci nějak zvlášť uškodit: ba vůbec jí neuškodí.

17. Jedná-li se o milosti a projevy Boží přízně, ať se duše pozorně zpytuje, zda se kvůli nim považuje za lepší. Není-li tím víc zahanbena, čím laskavější jsou slova, jež slyší, ať je přesvědčena, že nejsou od Boha. Vždyť je naprosto jisté, že pocházejí-li od Něho, pak se duše tím víc pokořuje, čím je větší projev Jeho přízně, tím víc vzpomíná na své hříchy, tím víc zapomíná na své zájmy, tím víc nasazuje svou paměť a vůli, aby pečovala o čest Boží, tím méně se stará o to, zda dělá pokroky, a tím víc se snaží, aby v ničem nejednala podle své vůle, a má tím větší jistotu, že si ty milosti nezaslouží, nýbrž peklo. Jestliže dary a prospěch z modlitby působí tyto účinky, pak ať duše odloží jakoukoli pochybnost a ať důvěřuje v milosrdenství Boha, který je věrný a nikdy nedovolí ďáblu, aby ji ošálil. - Nicméně je vždy dobré postupovat s bázní.

18. Kdo není veden touto cestou, může si snad pomyslet, že je lepší nenaslouchat tomu, co je mu říkáno, aby se zbavil všeho nebezpečí; a jestliže je oslovován v nitru, tak se zabavit, aby tomu nerozuměl. Avšak to není možné.
  Nemluvím o slovech pocházejících z fantazie, jimž se lze snadno ubránit tím, že si jich nevšímáme, a tím, že neživíme příliš silné touhy. Co se týká těch druhých, nepomáhá proti tomu nic, neboť Duch, který mluví, zastaví všechno myšlení, a tak upoutá pozornost na to, co říká, že je asi méně nemožné, aby osoba s velmi jemným sluchem neslyšela Toho, kdo k ní mluví velmi silným hlasem. Nicméně tato osoba může vždy odvracet svou pozornost a upírat své myšlení a rozum na jiné věci. Zde však ne, neboť při tomto nelze zavřít uši ani nelze myslet na něco jiného než na to, co je jí říkáno. Zastavit činnost našich mohutností a celého našeho nitra může jen Ten, který zastavil slunce, když ho Jozue prosil.4 A na základě toho duše chápe, že Pán, který vládne v hradu, je opravdu veliký: a to ji naplní zbožností a pokorou. - Ne, opravdu se nelze žádným způsobem vyhnout naslouchání Jeho slovům.
  Kéž Jeho Velebnost ráčí vést naše myšlenky, abychom se chtěly líbit jen Jemu a zapomínaly samy na sebe! Amen!
  Kéž se líbí Bohu, abych to vysvětlila tak, jak jsem si umínila, a kéž to trochu prospěje těm, jimž se dostane těchto milostí.

předchozí | obsah | další




1 Abychom lépe chápali světici a její učení týkající se božských oslovení, uvádíme, co o tom píše František od sv. Tomáše O.C.D. ve svém díle "Medula mystica" VI. traktát, 1. kapitola: "Jsou tři druhy oslovení, stejně jako vidění" tělesná, obrazná a rozumová nebo duchovní. Tělesná se slyší ušima. Obrazná se neslyší tělesnýma ušima, ale vnímají se v obrazotvornosti, jako by je bylo slyšet. Při rozumových či duchovních vtiskuje Bůh do nitra duše, co chce říci, a to bez zvuku či hlasu, bez nějaké představy či hmotného tvaru. Sv. Jan od Kříže ve Výstupu na horu Karmel, II. kniha, 26-30. kapitola mluví o "nadpřirozených osloveních, ke kterým dochází v duchu lidí, žijících hlubokým duchovním životem bez prostřednictví jakéhokoli tělesného smyslu" a rozlišuje tři druhy: postupná, formální a podstatná.
2 Srov. Jonáš, 4. kapitola - Prorok Jonáš předpověděl z Božího rozkazu Niniveťanům, že za čtyřicet dní bude jejich město zničeno. Když to uslyšeli, dali se na pokání, postili se, nosili kající roucha atd. - proto se Bůh nad nimi slitoval a udělil jim odpuštění. Avšak prorok Jonáš, který si myslel, že jeho proroctví zklamalo, se tím velmi trápil. - Světice naráží na tento případ, v němž je zřejmé, že Jonášovo proroctví bylo podmíněno pokáním Niniveťanů.
3 naráží na Lk 10,16: "Kdo poslouchá vás, poslouchá mne."
4 srov. Joz 10,12-13